"Je to skvělý pocit," říká syn bývalého obránce a nyní skauta Edmontonu Františka Musila. "Narodil jsem se sice v Calgary, ale vyrůstal jsem v Edmontonu, kde táta hrál. Škoda jen, že na turnaj nebudu mít medailovou vzpomínku. Na čtvrtfinále tu byla celá rodina, chtěl jsem je potěšit. Bohužel to nevyšlo," popisuje český reprezentant.
Postup do semifinále jste měli na dosah. Co chybělo k vítězství?
Góly. Brankář Mrázek opět zachytal výborně, hráli jsme s nimi vyrovnaně, ale nedařilo se nám zakončit. Na konci utkání jsme měli přesilovku, kterou jsme nevyužili, a to rozhodlo.
Předvedli jste skvělý výkon. Jak moc teď mrzí prohrané čtvrtfinále?
Mrzí to moc. Měli jsme výborný tým a měli jsme šanci na to jít dál, ale nepovedlo se. Musíme se teď připravit na utkání o páté místo, chceme turnaj zakončit vítězně. Hráči, co pojedou na šampionát příští rok, se musí ponaučit, že každý zápas je nutné hrát naplno, nespoléhat jen na gólmana a dávat branky.
David Musilnarozen: 9. dubna 1993 v Calgary post: obránce současný klub: Vancouver Giants (WHL) draft: v roce 2011 si ho vybral Edmonton (jako první volba ve druhém kole) - pochází z velkého hokejového rodu: jeho otec je bývalý reprezentant a mistr světa z roku 1985 František Musil, děda je velký hokejový bojovník, mnohonásobný reprezentant a později i úspěšný trenér Jaroslav Holík, jeho strýc je Bobby Holík, bývalý dlouholetý hráč v NHL |
Bylo pro vás zvláštní hrát v místě, kde jste vyrůstal?
Hrát v Edmontonu bylo speciální. Žil jsem tam asi dva roky, když tam táta ještě hrál. Doufám, že se tam zase brzy vrátím, protože jsem byl do Edmontonu draftován a už jsem byl v létě na nováčkovském kempu a pak i na normálním. Jsem rád, že se mistrovství světa koná právě tady. Byl to skvělý pocit hrát v Edmontonu.
Potkal jste v Edmontonu během šampionátu známé?
Přišlo hodně rodinných známých. Moc mě jejich návštěva potěšila. Navíc tady pracuje hodně lidí, kteří tu byli, už když tu hrál táta. Všichni mi vždycky hlavně říkají, ať ho nezapomenu pozdravovat.
Když jste stál na ledě Rexall Place, říkal jste si: Tak tady budu brzy hrát?
To ani ne. Snažil jsem se jen hrát co nejlíp. Když se budu zlepšovat, mám šanci v Edmontonu jednou působit.
Jaké vlastně je hrát se slavným jménem?
Je na mě vytvářen tlak z mnoha stran, ale za moji rodinu jsem šťastný. Táta i děda (Jaroslav Holík, pozn. red.) toho hodně prožili a jejich zkušenosti a rady mi pomáhají. Jsem strašně vděčný, že je mám kolem sebe.
Není těch rad přeci jen někdy až moc?
Je jich plno. Teď už jsem ale ve věku, kdy si je musím přebrat podle sebe a udělat to, co si myslím já, že bude nejlepší. Určitě mi pomáhá rady slyšet, jen z nich musím vybírat.
Váš děda, tedy Jaroslav Holík, na tom není zdravotně dobře a říká, že žije jen proto, aby viděl vnoučata hrát hokej. Jaký to je pocit?
Není to nic příjemného. Moc si přeju, aby byl zdravý a taky šťastný, snažím se pro to dělat, co můžu. Jednou za čas si zavoláme, je moc fajn se s ním slyšet. Po zápase s USA mi hned psal zprávu, moc mě potěšila.
Třetí rok bydlíte ve Vancouveru. Stěhovali jste se především kvůli tomu, že tě draftovali do týmu WHL Vancouver Giants?
Bylo tam víc důvodů. Já jsem šel hrát za Vancouver Giants, táta pracuje pro Edmonton, tak to má teď blíž. Brácha zase hraje hokej za Burnaby a sestra odmaturovala na kanadské škole, aby mohla do Ameriky na vysokou. Bylo krásné, když se mnou do Kanady letěla celá rodina. Podpora rodiny je důležitá.
David Musil slaví sedmou branku v utkání s Dánskem na letošním mistrovství světa.
OTEC A DĚDA. Davidův táta František Musil (vlevo) se svým tchánem Jaroslavem Holíkem
Váš mladší bratr Adam je útočník. Také mu nechybí hokejové geny vaší rodiny?
Brácha hraje dobře, v létě jde na draft do WHL. Už je na něj taky tlak, ale má v Burnaby skvělý tým. Když je čas, tak se na něj chodím dívat. On taky chodí na moje zápasy. Někdy mě kritizuje, když si to zasloužím, záleží podle zápasu, ale většinou chválí.
Jak se vám žije ve Vancouveru?
Vancouver je krásné město, moc se mi tam líbí. Jen tam v zimě není sníh, což je asi jediná nevýhoda.
Ten si snad užijete v Edmontonu v příštích letech dost?
Snad jo. Teď je sice venku zima, ale žádný sníh. Když jsme hráli loni v Edmontonu, tak bylo zase sněhu víc, než bylo potřeba.
Jak vidíte svoje šance na NHL už v příští sezoně?
Příští sezonu můžu ještě hrát v juniorce, ale udělám cokoliv, abych měl šanci hrát v NHL. Člověk se musí soustředit na přítomnost, a když půjdu do každého zápasu naplno a budu na sobě pracovat, tak věřím, že šance na to hrát v NHL přijde brzo. Je ještě hodně věcí, které musím zlepšovat. V létě chci zapracovat na síle a zrychlení. Uvidíme, jestli si za Edmonton zahraju už příští sezonu.
