"Díky bohu, že jsem si vážně neporanil míchu. V prvním momentě jsem si však uvědomil, že se to klidně mohlo stát," oddychl si čtyřiatřicetiletý veterán. "Krátce po kolizi jsem si
vzpomněl na ostatní hokejisty, kteří při podobných nárazech zemřeli či ochrnuli na spodní část těla. Nebylo mi zrovna hej," přiznal v rozhovoru pro deník Edmonton Sun.
Po nárazu na hrazení zůstal Musil na okamžik ležet na ledě, podle svědků dokonce chvíli necítil levou ruku. Po rychlém zásahu byl odvezen do nemocnice na vyšetření, kde lékaři nenašli vážnější zranění a krk Musilovi pouze zpevnili. Hráče zřejmě zachránila helma, která se sice rozlomila, ale z větší části náraz ztlumila.
Nyní už je Musil v domácím ošetřování, pomalu se pohybuje, pravou ruku má necitlivou a hlavou nemůže hýbat. O návratu na led zatím nemůže být ani řeč. "Bolí mě hlava, ale jinak se cítím celkem dobře. Jsem rád, že mohu vůbec chodit," pravil obránce. "Říkám to všude, protože to je pravda. Byl jsem hodně blízko velmi vážnému zranění. Je to poprvé, co jsem někam narazil hlavou, a doufám, že naposledy," věří.
Musil si celou nehodu pamatuje, ani na chvíli neupadl do bezvědomí. "Nic mi z hlavy nevypadlo. Všechno si uvědomuji," řekl. "Jenom jsem ležel a nic necítil. Ani ruce, ani nohy. To byl hrozný pocit," svěřil se hokejista, jenž by se měl na led podle lékařů vrátit za dva týdny. "Jen deset minut před tréninkem jsem si byl zabruslit ze synem. Po nárazu jsem si pomyslel, že to možná bylo úplně naposledy. Měl jsem velký strach," přiznal.
