Jak to vypadalo po zápase v kabině? Dlouho se nemluvilo?
Ne, to ne. Ticho bylo jen chvilku, pak jsme si řekli, že mistrovství ještě nekončí. Zítra je nový den a pořád je ještě o co hrát. I bronz má pro nás velkou cenu. Myslím, že už dostat se mezi čtyři nejlepší reprezentace na světě je úspěch.
Celé Slovensko ale toužilo po zlatu...
I já bych po semifinále radši poslouchal naší hymnu než švédskou. Ale je to prostě tak, život jde dál. Musíme umět i prohrávat.
Podle vás se zdá, že porážku překousnout umíte. Jak je to s ostatními?
Vyhráváme i prohráváme jako kolektiv, držíme při sobě i když něco nevyjde. V tom je velikost našeho mužstva, i po porážce musí držet jako parta.
Ve vašem nitru převládá zklamání, nebo je to spíš uznání, že soupeř byl nad
vaše síly?
Obojí. Musím uznat, že Švédové mají skvělý tým a hráče, schopné rozhodovat takovéhle zápasy v klíčových chvílích. Sundin, Forsberg a další. Prostě ukázali, že jsou favority mistrovství.
Do zápasu o třetí místo zbývá ani ne dvacet hodin. Dá se přes noc zapomenout
a setřást zklamání ze semifinálové prohry?
Bude to těžké, ale stejně pro nás i pro české hráče. Možná budu vzpomínat na loňské mistrovství světa, kde jsme vyhráli poslední zápas. Byl bych hrdý, kdyby se nám povedlo získat medaili.
Ulehčí hledání motivace i fakt, že je soupeřem v boji o bronz Česko?
Určitě. Diváci doma, ať v Česku nebo na Slovensku, od toho čekají velký zápas. A my hráči také. Proti Čechům začínáme od nuly. Pokud budeme hrát jako dosud, máme šanci je porazit.
 JEDEN NESTAČIL... Slovenský útočník Peter Bondra (vlevo) oslavuje svůj vyrovnávací gól. Raduje se s ním i Žigmund Pálffy. Švédové však nakonec v semifinále MS v roce 2003 vyhráli 4:1. |
