Kapitán prvoligových olomouckých hokejistů Jan Mikel je tvrdý chlap. Řízný bek vážící 105 kilogramu toho vydrží hodně, ale tohle zranění bolí.
"Mám přetržené přední křížové vazy, natržené boční křížové vazy a pár dalších věcí," tlumočí diagnózu zraněného kolena, které jej vyřadilo ze hry už na dva měsíce. A přestože šestatřicetiletý bek se nevzdává naděje, že spoluhráčům pomůže ještě v blížícím se play-off, připustil i myšlenky na konec kariéry.
Upínáte se k naději, že do play-off naskočíte?
Ta naděje pořád je, takže člověk doufá.
Proto koleno zatím léčíte konzervativně bez operace?
Ano, příští týden jdu na kontrolní magnetickou rezonanci a tam se uvidí, jestli bude potřeba operace, nebo jestli se můžu pomalinku vracet na led. Koleno teď rozhýbávám, aby bylo schopné se hýbat na maximum. Teď jsem ve fázi, že se začnou posilovat svaly, které dlouho nic nedělaly. Musí se posílit, aby byly něčeho schopné.
Generální manažer Olomouce Erik Fürst už ale vašemu návratu v sezoně nevěří. Jak to vidíte vy?
Těžko říct. Bavil jsem se o tom s doktorem a ten mi říkal, že to je padesát na padesát.
Nehrajete od 17. prosince. Jak snášíte období bez hokeje?
Teď už dobrý. Už chodím, nemám sádru, berle. Ale když jsem ležel doma se sádrou a nemohl se hýbat, tak to nebylo ideální. Je nepříjemné, když nemůžete klukům pomoct. Když třeba prohrávají, tak to jsou větší nervy, než kdybych byl s nimi na střídačce.
Jan MikelNarodil se v roce 1975 a většinu kariéry strávil v Kometě Brno. V 19 letech odešel do zámoří, kde vyzkoušel několik nižších soutěží i kemp Anaheim Mighty Ducks a pro svou kariéru obránce přijal za svůj velmi důrazný styl. Po návratu do Evropy působil například v italské Cortině d'Ampezzo, francouzském Brest Les Albatros či britském Ayr Scottish Eagles. V extralize odehrál devět zápasů za Vsetín, v HC Olomouc působí od sezony 2008/2009 s bilancí 117 zápasů, 58 bodů a 216 trestných minut. |
Zranil jste se v zápase s Ústím nad Labem. Co se vám stalo?
Bylo to v Ústí v poslední třetině. Protihráč mi spadl zezadu na koleno, a jak jsem ho neviděl, tak mi koleno prošlápl.
Doháníte teď tatínkovské povinnosti, na které v sezoně není tolik času?
Jo, jsem s dětmi venku, koukám, jak si hrají. To je moje náplň a balzám na starosti. Je to lepší, než se uhánět myšlenkami, co bude. S dětmi na to zapomenu, užívám si s nimi pohodu.
V šestatřiceti letech vám však může vážné zranění kolene ukončit i kariéru. Připustil jste si i nejčernější scénář?
Jo, když se nedám dohromady, může to být i konec kariéry. V mých letech se už zranění hojí hůř. Ze začátku jsem o tom přemýšlel, ale teď už jsem se od toho oprostil. Uvidíme příští týden po vyšetření. Buď to půjde, nebo nepůjde. A pak to budu řešit dál.
Fandíte Olomouci?Podpořte oblíbený tým ve velkém sčítání hokejových fanoušků |
Kdybyste musel na operaci, zkusil byste se do toho dostat zase v letní přípravě? Po sezoně vám v Olomouci skončí smlouva…
Teď to nemám postavené nijak. Po vyšetření se uvidí, jestli budu pokračovat, nebo ne. To se dozvím do čtrnácti dnů.
Před sezonou jste byl přitom spoluhráči zvolený kapitánem, přednost jste dostal i před šéfem Jiřím Dopitou. To musel být pěkný pocit.
Je to určitě něco speciálního kapitánovat osobnosti s takovou autoritou, která toho má hrozně moc za sebou. O to víc to zranění mrzí. Mužstvo má sílu, v play-off půjde daleko a kdybych u toho nemohl být, tak by mě to mrzlo dvojnásob.
Navíc jste urostlý bek a play-off je často o síle před brankovištěm. To by mohl být pro Olomouc problém, nemyslíte?
To si nemyslím, že by to byla zase taková ztráta, kdybych chyběl.
Jsou schopní to uhrát bez problémů. Jakýkoli hráč se dá nahradit. Navíc výbornou fazonu mají Kuba Bartoň s Jirkou Ondruškem.
