Pilot z povolání
Když se výprava hokejistů České republiky vracela letecky z Vídně, věnovali maséři Pavel Vlašic a Petr Bílek pilotu letadla dres národního týmu. A seděli v pilotní kabině. "Startovali jsme letadlo," popisoval masér Vlašic.
Dostali se i k palubnímu mikrofonu a bavili celé osazenstvo. Vyprávěli vtipy i pravdivé historky a připomněli hříchy, kterým se dnes všichni smějí. Nálada nemohla klesat, jen stoupat. Blížil se domov a hráči se bavili o tom, kolik lidí se s nimi přijde v Praze na Staroměstském náměstí podělit o radost.
Všichni, kdo tam nebyli, viděli davy lidí v televizním přímém přenosu nebo v reportážích či na fotografiích. Tolik lidí přijde jen za zlatými hokejisty.
Nejdříve byly starosti
Všechno připravit, být stále v pohotovosti, ochotný, na oko nadávat, ale udělat první, druhé i poslední. To je náplň masérské práce i u národního týmu. "Byla to dost honička," konstatoval masér.
Hokej se hrával večer. Ráno v sedm hodin jezdili do haly a byli v ní celý den. Vraceli se o půlnoci a hráči už na ně čekali. Masírovali i do tří hodin do rána. A znovu jeli se snídaní na stadion.
Už když odehrála reprezentace před MS přípravu s Kanadou, balilo se a ve čtyři ráno byl odjezd. Naložený nákladní automobil a autobus, který se přesouval po vlastní ose, zatímco reprezentace letěla. A hned byly známé starosti. Na hranicích nechtěli Rakušané pustit autobus dál. Ale pustili ho.
Maséři Bílek a Vlašic přešli hranici pěšky s pasy v ruce a zajišťovali průjezd autobusu z rakouské strany. Nakonec všechno stihli tak, že byli odpoledne připravení, když měl tým první trénink ve vídeňské hale.
Nic slibovat nemuseli
Čeští reprezentanti se jednou z haly do haly ve Vídni stěhovali a stačilo to. Všechno poklidit, přes dvě tuny materiálu a výbavy. Sbalit a rozbalit. Ve Vídni ze čtvrtfinálové skupiny pokračovaly dva nejlepší celky. "Hráčům jsme nic slibovat nemuseli," smál se masér Vlašic. "Sami koukali, aby se nemuseli stěhovat do Innsbrucku." Češi byli druzí.
Bylo to 550 kilometrů a Slováci, kteří měli ve Vídni šatnu vedle Čechů, se stěhovali. "Museli šatnu kompletně vyklidit, i s přídavným boxem," popsal Jihočech. "Tomu jsme se vyhnuli a bylo to pro nás všechny dobře."
Pozval je trenér Růžička
Když bylo jednou volno, udělali si maséři v kabině svoje a mohli si také dát pauzu. Trenéři je pozvali na posezení a pivo.
"Přišel Vladimír Růžička a řekl, že maséři jdou s nimi," popsal. Šlo se do Prátru, na proslavené pečené koleno a budvar. O tom se říká, že je nejlepší na světě právě u rakouského Čecha Kolaříka. "Ale jinak nebyl na nic čas," konstatoval znovu Pavel Vlašic.
Zraněný Jágr
Dvakrát musel na led ke zraněným hráčům. Jednou trefil z voleje obránce Jiří Šlégr Jaromíra Jágra. "Když Jarda odjížděl k mantinelu a tam se svalil, napadlo nás všechno možné," vybavil si masér. "Nevypadalo to moc dobře." Asistoval lékaři mužstva a pomáhal slavnému hráči na nohy a na střídačku. "Dopadlo to dobře," potvrdil.
Ale štěstí bylo, že Jágra zasáhl puk plochou, ne hranou. "To by bylo horší. Rána to byla prudká." Naštěstí se kotouč i trochu ztlumil o výstroj. Podruhé pomáhal obránci Špačkovi. Ale i ten se z otřesu rychle dostal a hrál dál. Zlato ve Vídni nebylo vůbec zadarmo ani pro maséry.
