Druhé mistrovství světa viděl až v Mnichově v roce 1993, ale lístky byl pro něho pořád hodně drahé. Dopravil se tam linkovým autobusem. Na zápas českého týmu o třetí místo se dostal jednoduše. Hokejisté si šli ještě před zápasem na hřiště před halou zahrát fotbal a Panuška je požádal, aby ho dostali dovnitř. "Dali mi do ruky míč a já vedl celý mančaft zpátky do haly," přiznal Panuška. Tuhle fintu pak použil ještě několikrát.
Několik zápasů viděl i v norském Lillehammeru, ale pak si ho všimli pořadatelé, zavolali policii a Panušku poslali na náklady norského království letadlem domů. Na mnoho utkání na různých šampionátech procházel s důležitou tváří kolem pořadatelů na technický průkaz svého vozu.
Hrdý je na trik, který použil přede dvěma lety v německém Hannoveru. Jako zkušený mazák už si s sebou vezl oblek a v něm se vmísil mezi hokejisty, mířícími do haly. Na finále s Finskem se dostal bez problémů a dokonce našel volné místo hned za naší střídačkou.
Když padl v prodloužení vítězný gól, byl na ledě u brankáře dřív než někteří z hráčů. S nimi pak oběhl vítězné kolo kolem stadionu a vmísil se mezi ně i při fotografování. Jeho rozesmátá tvář dodnes září z oficiálních plakátů hned pod trenérem Augustou. Spolu s hokejisty a trenéry dokonce zažil i obrovský pozápasový mejdan v šatně.
Panuška, dříve ošetřovatel v zoologické zahradě, má nyní špeditérskou firmu a s náklaďákem rozváží zboží i do Evropy. Najisto počítá s tím, že v nejbližších dnech musí přijít zakázka přímo do Finska.
Jak vnikne na stadion zatím neplánuje, to prý promyslí až na místě. "Už Augusta říkal, že ve světě nikdo neumí improvizovat tak dobře jako my, Češi," směje se. Na příští mistrovství, které snad bude v Česku, si ale vstupenky chce koupit. "Jednak přispěji českému hokeji a pak přijdu, posadím se a v klidu si to užiji," říká.
Jihlavskému skalnímu hokejovému fanouškovi se zatím nepodařilo osobně navštívit žádnou olympiádu. Všechny byly moc daleko. Ty nejbližší v Aténách a Turínu jsou však pro Josefa Panušku velkou výzvou.
