„Štvalo mě, že jsem nemohl hrát s klukama, se kterýma jsem si rozuměl, s Beránkem a Ručinským,“ zlobil se Jágr ve svém životopisu.
„Hlinka mě pořád stavěl do útoku s Reichlem a Kašťákem. Dvakrát jsem za ním byl, aby nás rozdělil, ale on o tom nechtěl ani slyšet.“
Dokonce podle svých slov uvažoval, že odjede z Kanadského poháru předčasně pryč. Táta mu to rozmluvil. „Byla by to pěkná ostuda.“
S Dominikem Haškem rozpory nebyly tak vážné. Spíš šlo o nezvyk. Pro gólmana bylo v Naganu překvapivé, že Hlinka nedělal z hokeje vědu.
„V NHL se věci vysvětlují do nejmenších podrobností: proti komu hraješ, jak hráč drží hokejku, kde máš nastavit svou hůl, kudy můžeš pustit přihrávku a kudy ne,“ napsal Hašek v knize Chytám svůj život.
Jisté šrámy byly v minulosti i mezi Hlinkou a Vladimírem Růžičkou. Trenér z něj udělal v Naganu kapitána, přestože ho Růžička naštval po svém návratu ze zámoří. Tehdy dal „Růža“ překvapivě před Hlinkovým Litvínovem přednost Slavii.
A už tři roky předtím nahněvala kouče i dvojice jeho litvínovských svěřenců – Martin Ručinský, Josef Beránek, která si v Edmontonu na vlastní pěst vyjednávala angažmá v NHL.
Tohle všechno bylo v únoru 1998 zapomenuto. Staré sváry se uhasily. Tým i díky tomu došel až ke zlatu.
