Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Náš hokej trošku upadá, přiznává Semorád

Česko 20 - Finsko 20: Semorád a Malkamaki - Souboj u mantinelu v podání českého hokejisty Semoráda a finského reprezentanta Malkamakiho na mistrovství světa dvacítek. | foto: Michal KlímaMF DNES

7 2008
Pardubice - Vydal se ve šlépějích Aleše Hemského a Petra Průchy. Ale těšit ho to může pramálo. Medaile z juniorského mistrovství světa na domácím ledě, o takové radosti si pardubičtí hokejoví útočníci, kteří nyní válejí v NHL, mohli před šesti lety nechat jen zdát. A nyní ji neprožil ani jejich následovník Jan Semorád.

Jeho sny mířily výš než na konečné páté místo, které na letošním šampionátu vybojovala česká dvacítka.

"Je to zklamání," neskrýval svůj smutek zanedlouho dvacetiletý hokejista. "Ale na druhou stranu jsem rád, že jsem mohl být v tomto týmu a že jsem si na mistrovství zahrál. Určitě mi to hodně dalo."

Předvedl český tým v turnaji své maximum?
Myslím si, že jsme měli i na víc. I když jsme nepatřili mezi hlavní favority, chtěli jsme skončit výš. Semkli jsme se jako tým, bojovali jsme, ale bohužel to nestačilo.

Budete na mistrovství vzpomínat jako na neúspěšné?
Určitě to pro nás byl neúspěšný šampionát. Když nezískáte medaile, je to vždy zklamání.

Dvacítka ji nevybojovala už potřetí v řadě. Když se k tomu přidá třeba loňský sestup výběru do 18 let z elitní skupiny mistrovství světa, zdá se, že český mládežnický hokej začíná pokulhávat. Jak to vidíte vy jako hráč?
Samozřejmě to tak cítím. Na výsledcích za posledních pár let je to vidět. Trošku to tady upadá. Ale snad se zase zvedneme.

Medailová vidina skončila ve čtvrtfinále proti Rusku. Věřili jste si na tohoto soupeře?
Docela jo. Určitě to pro nás byl lepší soupeř než třeba Američané nebo Kanaďané. Rusové mají dobrý tým, ale z nás mívají obavy. Proto jsme si věřili, ale bohužel to nevyšlo.

Začátek přitom nebyl zlý...
Tam byla strašná škoda, že jsme nedali góly z přesilovek pět na tři. To mohlo utkání rozhodnout. Kdybychom vstřelili aspoň jeden ušmudlaný gól, povzbudilo by nás to a Rusové by se mohli položit. Bohužel jsme málo stříleli a dopadlo to obráceně. A druhá třetina už byla taková, jaká byla.

Od druhé třetiny už vás Rusové jasně přehrávali. Zdálo se, že týmu došly síly. Co vy na to?
Klíčoví hráči se v základní skupině hodně unavili. Ale trenér se rozhodl takhle hrát. Byla to jeho volba. Ve skupině to ještě vycházelo, ale pak už byla na klucích znát únava.
Ale na druhou stranu takhle to hrají všechny týmy, sázejí hlavně na klíčové hráče.

Bylo po čtvrtfinálové porážce hodně těžké v sobě najít motivaci na duel o páté místo proti Finsku?
Porážka nás hodně mrzela. Když hrajete šampionát doma, chcete bojovat o medaile. V první třetině proti Finsku bylo znát, jak jsme skleslí. Na zápas o páté místo je těžké se motivovat. Ale v kabině během první přestávky jsme si řekli, že si poslední dvě třetiny na mistrovství užijeme a pokusíme se vyhrát. Na ledě to pak bylo vidět.

Nebyli jste na začátku duelu proti Finsku zaskočeni, že hala je téměř prázdná?
Tušili jsme, že moc lidí nepřijde. Určitě byli zklamaní stejně jako my. I proto jsme se v první třetině dostávali do tempa pomaleji. Ale jinak tady byli diváci senzační. Byl to úžasný pocit hrát před plnou halou. Lidé nám moc pomáhali, jsme jim za to vděční. Hrát před takovým publikem bylo velkou vzpruhou. V první třetině úvodního zápasu proti Kanadě nás domácí prostředí trošku svazovalo, ale pak už nám jen a jen pomáhalo.

Nakonec jste ale vyhráli i před prázdnou halou a vybojovali jste alespoň pátou příčku.
Aspoň jsme si prožili vítězný konec, i když to bylo jen o páté místo.

V posledním utkání jste si připsal do statistik první bod za gólovou přihrávku. Určitě jste byl rád, že na konci turnaje na vašem účtu nezůstala nula. Mám pravdu?
Jasně. Ale hlavně jsem byl rád, že jsem si zahrál mnohem víc než v předchozích zápasech. V nich jsem toho moc neodehrál, což mě docela mrzelo. Myslím si, že jsme mohli hrát víc na čtyři pětky. Ale trenér Hořava se takhle rozhodl. Aspoň jsem se dočkal proti Finům.

Byla na vás znát velká chuť. Byl jste aktivní, dost jste střílel. Hodně jste toužil v závěrečném utkání skórovat?
Samozřejmě. Byl jsem moc rád, že konečně hraju. Chtěl jsem do toho dát všechno a dokázat, že na to mám. Měl jsem i víc sil než ostatní, tak jsem se snažil hodně bruslit a hrát naplno.

Šampionát pro vás znamená prakticky i loučení s juniorským hokejem. Jak bude vypadat vaše budoucnost?
To je zatím nejisté. Nevím, co bude dál.

Máte aspoň představu, zda chcete příští roky strávit v Česku, nebo pomýšlíte na zámoří?
Teď to je každopádně Česko. Chtěl bych se prosadit v Pardubicích, hrát tady za áčko. Ještě musím na sobě hodně pracovat, ale snad šanci dostanu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze