Posílali ho do hokejového důchodu, odepisovali. Jaký hřích! Jméno Martin Ručinský opět dostalo glejch výjimečnosti.
Spočítá-li se průměr bodů na zápas, je veterán jedničkou v mateřském Litvínově. "Abych pravdu řekl, na statistiky nehraju," nebije se do prsou olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa. Skóroval už v pěti zápasech po sobě, včera i proti Pardubicím, a jeho bilance zvoní: 18 utkání = 16 bodů (8+8).
Čím to je, že místo utrápeného sparťana je z vás zase hvězda?
Přišel jsem Litvínovu pomoct, vrátil jsem se domů. Vím, jak to tady chodí, na zimáku jsem jako malý začínal. Hraje se mi na něm dobře, zatímco soupeřům asi moc ne. Je to prostě domov, cítím se v Litvínově dobře, našel jsem tady zase herní pohodu.
A jsou i další důvody?
Já sám nevím, proč to najednou tak jde. Momentálně se cítím zdravotně i fyzicky dobře. A hokej si vážně užívám. V mém věku a v tomhle bodě kariéry už o nic jiného nejde. Chci pomoct Albymu (trenéru Reichlovi), dlužím to i Litvínovu, proto jsem se vrátil. A ten litvínovský styl mi sedí.
Kdy v kariéře jste se naposledy cítil takhle v pohodě?
Poslední rok v NHL v St. Louis jsem prožíval taky těžké období, trápila mě zranění. Ale když jsem hrál v Litvínově během stávky v NHL v sezoně 2004/05, měl jsem ty samé pocity jako teď. A pak ještě, když jsem potom odešel do New York Rangers. I tam jsem si hokej užíval. Byla tam parta českých kluků, Jágr, Stráča (Straka), Rozsíval, Průchič (Průcha) a další.
Bylo nás tam sedm nebo osm.
Co říkáte tomu, že máte v týmu nejlepší průměr bodů na zápas?
Věřte nebo ne, takhle se necítím. Já přišel klubu pomoct. Určitě ne s tím, abych vyhrával bodování, hrál si na osobní statistiky. Nejdůležitější jsou výhry. Když se to povede a já dám občas gól, jen dobře.
Branek mohlo být i víc, ne? Šancí máte hodně.
Jo, je jich strašně moc! Měl bych dávat daleko víc gólů. Jenže někdy trefím tyčku, s Libercem nás vychytal Vošvrda. Pro mě je důležité, že se do šancí dostávám. Kdyby ne, bylo by to na zamyšlenou.
Na zamyšlenou je, v čem je jiný Ručinský v Litvínově od Ručinského ve Spartě. Víte to?
Je to otázka, kterou slýchávám často. Nemám pro to moc vysvětlení. Snad jen, že ve Spartě bylo hráčů jako já moc. Kolikrát byli v kariéře zvyklí hrát víc, mít větší vytížení na ledě. Tím, že se nás takových sešlo hodně, nedostávali jsme se na led tolik, jak jsme byli zvyklí. Má to pak dopad na výkon, hráč ztrácí pohodu, nemůže hrát svoji hru. To je možná jeden z problémů.
Podobně jako vy kdysi ožil i Petr Nedvěd v Liberci.
Známe se odmalička, vím, jaký je hráč. Čím víc hraje, tím je lepší. Potřebuje mít velkou zápasovou dávku. V Liberci to stojí na něm, odehraje strašné kvantum minut. Když s ním mluvím, sám mi potvrzuje, že mu to sedí.
O kolik víc času na ledě teď trávíte v Litvínově?
Minutově vám to neřeknu, ale určitě to bude daleko víc než ve Spartě. To je jasné. Tam se ten čas musel rozdělit mezi víc hráčů. A ani to nebylo tím, že by měl někdo požadavky, že chce chodit na led víc. Čas se logicky krátil a chtě nechtě to mělo dopad na výkony.
Neustále se hledají důvody krize Sparty. Je tohle jeden z nich?
Myslím, že to bylo jedno s druhým. Neměli jsme moc dobrý začátek, ztráceli jsme body. Pak to byla taková sněhová koule. Nabalovalo se to, bylo to větší a větší, až to nešlo zastavit. Padali jsme do díry a nebylo snadné se z toho dostat. Kluci ve Spartě to doteď nemají jednoduché. Ale už jsou za námi a dýchají nám na záda.
Ovlivní vás současná herní pohoda v tom, zda budete pokračovat i v příští sezoně?
Tak to opravdu nevím. Na jaře mi bude čtyřicet a beru to sezonu od sezony. Až ta letošní skončí, uvidím, jak dopadne, jak se budu cítit. Potom se rozhodnu. Když se teď bavíme, nemůžu říct, že skončím. Ale ani to, že budu pokračovat. Všechno je otevřené.
Zdravotně jste tedy v pořádku?
Úplně, musím to radši zaklepat. Nemám sebemenší problém.
A po zápase jste strhaný, nebo se po něm cítíte jako v pětadvaceti?
Mluvím za sebe, že věk v mém případě takovou roli nehraje. Musíte mít nějakou fyzickou kondici. Jasně, ztrácíte na rychlosti, výbušnost není jako dřív. Ale když se podívám na Stráču v Plzni, ten je rok od roku lepší. Čím starší, tím lepší! On je důkazem, že neztratil nic. Je mu taky 39 a hraje, jako kdyby mu bylo teprve 22.
Do kolika byste mohl hrát extraligu, co myslíte?
Ježíši, to já nevím. Myslím, že v mém případě jsou hlavní dva faktory, kterými se vždy po sezoně řídím. Zdraví, které je nejdůležitější. A pak chuť a motivace. Pokud tu nebudu mít, taky nejde hokej hrát. Akorát byste ho šidil a mužstvu vůbec nepomohl.
Vidíte i na trenéru Reichlovi, že by ještě chtěl skočit na led?
To byste se musel zeptat jeho. Párkrát jsem si dělal srandu, pousmál se a řekl, že už je jen trenér.
Zkušení hráči vládnou bodování extraligy. Čím to, že mladých je nahoře málo?
Těžko říct. Naše ročníky byly silnější, mladých hráčů bylo daleko víc. Dneska jich tolik není. Stráča, Vlasy (Vlasák), Nedvěd mají sice svůj věk, je jim 37-39 let, ale pořád jsou schopní být nejlepší. Jsou to prostě výborní hokejisti.
