Jak se cítíte? Co říkáte o své premiéře v soutěži?
Na to, kolik jsem odtrénoval, to špatné nebylo. Ještě potřebuji fyzičku, to cítím. Mužstvo ale hrálo hodně dopředu. To mi pomohlo. Vzadu jsem tolik pracovat nemusel. Hlavně jsem rád, že se první zápas vyhrál.
Po zranění je všechno v pořádku?
Cítím se dobře. Neměl jsem žádný problém. Hrál jsem naplno a všechno bylo dobré.
Dá se po prvním zápase říci, jaký je rozdíl ve hře proti NHL?
Byl jsem trošku překvapený, protože jsem zvyklý, že na mne hned vyrazí hráč, a není čas na nic. Tady zase všichni stojí na své modré čáře a čekají, co se bude dít. Nedá se projít. Takže se musí přesně přihrát nebo puk dobře nahodit, abychom ho zase hned dostali zpátky.
Předvedl jste přesné dlouhé rozehrávky, ale hlavně na červenou čáru?
Zkoušel jsem nahrávat, jako když hraju v NHL. Hlavně rychle a včas. Vzadu tady často beci drží puk zbytečně dlouho. Tady čas na to je, ale kolikrát mají tolik času, že to prostě zkazí. Myslím si, že je třeba dávat puk hned dopředu. Tak soupeře překvapíme a můžeme si udělat převahu na útočné modré. Z toho je potom šance.
Musel jste jít do nějakého složitého souboje?
Akorát jednou, když jsem tam měl několik hráčů. A skončil jsem na mantinelu (smích).
Ale ti tři hráči proti vám skončili na ledě...
Nevím, jestli padli, to jsem neviděl. Snažil jsem se je obhodit a do mě šli dva nebo tři hráči. Neviděl jsem přesně, co se stalo.
V první lize si hráči často pomáhají faulem. Už jste to zjistil?
Bylo vidět, že když prohrávali asi čtyři jedna, že jim to nebylo jedno. Byli naštvaní a začali to trochu řezat. Byly tam nějaké sekery. Ale celé naše mužstvo to ustálo dobře. Dokázali jsme zápas vyhrát, to bylo nejdůležitější.
Stadion se od vašeho posledního zápasu tady proti Kanadě v roce 1996 změnil?
Hlavně hlediště se změnilo a myslím si, že hra taky. Dá se nahrát až na útočnou modrou a hokej vypadá trošku jinak. Na modré se i brání. Potřebuji dva tři zápasy a zvyknu si na to.
