Jak napsal ve svém posledním článku uznávaný expert Kevin Allen z USA Today, hlavní osobou chystaných výměn by měl být Wayne Gretzky. Samozřejmě nikoli jako hráč, nýbrž z pozice jednoho z šéfů Phoenixu Coyotes. Klub zřejmě v nejbližších dnech výměnou vyřeší otázku stávkujícího brankáře Nikolaje Chabibulina, zájem na trhu bude i o prověřené veterány Keitha Tkachuka, Jeremy Roenicka a Jyrkki Lummeho.
Pak už bude na ostatních týmech, jak zareagují na změny v konkurenčních klubech. Často v této fázi sezony dochází k transakcím, které na první pohled nejsou až tak samozřejmé. Kvalitní hráči jsou prodáváni za téměř symbolickou náhradu v podobě pozic na draftu, jiný klub nakoupí veterány, o kterých v základní části nebylo téměř slyšet, nebo ambiciozní tým obětuje talentovaného mladíka, jehož si od draftu hýčká. Všechny změny jsou totiž podřízeny několika pravidlům, jako obvykle v nich jde především o obchod.
1. Neposiluj možného soupeře
Generální manažeři se snaží, aby si měnili hráče s týmy, které nemohou postoupit do play off nebo sídlí v druhé konferenci. Jen zřídka proběhne transakce mezi mužstvy, která na sebe mohou narazit v 1. kole Stanley Cupu. Pokud tedy chce Phoenix vyměnit Chabibulina, zřejmě dá přednost New Yorku Rangers, proti mysli nebude managementu ani prodej do Atlanty nebo Tampy Bay, o němž se také hovoří.
2. Doplň vhodně mužstvo
I když se na trhu stále objevuje řada kvalitních hráčů, generální manažeři nemohou nakupovat bezhlavě hvězdy jen proto, že jsou k mání. Kromě dostatku finančních prostředků musí brát v úvahu také to, jaké typy do sestavy zrovna potřebují.
Jelikož v St. Louis mají zraněné obránce Ala MacInnise a Chrise Prongera, je pravděpodobné, že se pokusí získat dalšího kvalitního beka. V této souvislosti padlo jméno Romana Hamrlíka. Bez jeho služeb se Islanders za vhodnou náhradu klidně obejdou.
Naopak v Pittsburghu a New Yorku Rangers shánějí spolehlivého a zkušeného brankáře. V prvně jmenovaném týmu by potřebovali i dobrého obránce a Rangers zase musí řešit, kdo nahradí Theorena Fleuryho, který se začal léčit ze závislosti. V Ottawě sice šlape bezchybně útok evropských techniků, ale v play off, kde se rozdá spousta ran, budou Jašin, Hossa a spol. potřebovat po svém boku nějaké tvrdé hochy. Proč ne třeba Marty McSorleyho, jemuž minulý týden skončil roční distanc?
3. Zbav se hráčů s vysokou smlouvou
Toto pravidlo platí zejména pro kluby, které už nemají šanci postoupit do play off. Nač platit drahé hvězdy, když už je sezona ztracená? Hráče na prodej má třeba Montreal, který by jistě ušetřil na platu Martina Ručinského nebo Trevora Lindena, i Florida by vydělala na výměně Róberta Švehly či Pavla Bureho. Stejně tak generální manažer Atlanty bývá dotazován, za kolik je k mání Jiří Šlégr (zájem má Detroit), Donald Audette nebo Ray Ferraro, Anaheim by si zase finančně ulevil při prodeji Guy Heberta a Teemu Selanneho.
4. Hokejisté s končící smlouvou - zboží žádané i nechtěné
Nechtěné je samozřejmě ze stran klubů, kde zrovna hrají, žádané naopak u těch, kteří pomýšlejí na úspěch v play off. Podle této logiky byl například prodán již zmíněný Rob Blake. Vedení Los Angeles se s hráčem nedohodlo na prodloužení kontraktu a kdyby se ho za každou cenu snažilo održet do konce sezony, v létě by po vypršení smlouvy odešel bez náhrady do jiného klubu. Teď aspoň Kings získali dva kvalitní hráče a pozici na draftu. A Colorado, pokud to bude zapadat do jeho plánů, může Blaka po sezoně klidně postrádat.
Řada podobných hráčů je takto najímána prakticky jen na utkání Stanley Cupu. Pokud se hodí do dlouhodobé koncepce, klub usiluje o prodloužení smlouvy, v opačném případě si dají sbohem. Před dvěma roky například Detroit v den uzávěrky přestupů nakoupil veterány Chrise Cheliose, Wendela Clarka, Ulfa Samuelssona a Billa Ranforda. Play off mu nevyšlo, a tak si v týmu nechal jen prvně jmenovaného. Stejně tak v tom samém roce Colorado neudrželo Theorena Fleuryho déle než na zbytek sezony.
5. Získej hráče s pověstí vítězů
O tom, zda sezona je nebo není úspěšná, se rozhoduje až v play off. Jak se tvrdí v jednom bonmotu, během základní části se hraje jen o to, kdo z několika elitních útočníků vyhraje kanadské bodování. Play off je prostě jiná soutěž, kde se začíná od nuly a na předchozí měsíce se nehledí.
I proto jsou cenění poněkud jiní hokejisté. K nezaplacení je hráč, který v rozhodujícím okamžiku sezony dokáže vyhrát bully nebo bezchybně bránit. A je jedno, kolik gólů dal v základní části. Proto si generální manažeři vyhlížejí hokejisty s pověstí vítězů. Hráče, kteří prošli zásadními bitvami minulých let a osvědčili se v těžkých okamžicích. To nejsou kanonýři typu Žigmunda Pálffyho nebo Teemu Selanneho, ale třeba dříč Claude Lemieux. Jeho letošní statistiky v Phoenixu jsou velmi průměrné, kdo jiný ale vyhrál Stanley Cup v třech různých týmech?
