"Musím říct, že jsem byl hodně překvapen, když mi to oznámili. Už jen proto, že jsem pár dnů předtím podepsal s Kometou novou smlouvu," přiznal odchovanec brněnského hokeje. "Ale takový už je prostě úděl hokejisty," krčil rameny.
Takže úplně první reakce byl šok?
Jo, to byl. A dost velký. Opravdu jsem s něčím takovým nepočítal. Pak jsem si ale všechno nechal projít hlavou, a teď na tom vidím spoustu pozitivního.
Rozhodl jste se držet hesla - všechno zlé je pro něco dobré?
Rozhodně nechci, aby si někdo myslel, že jsem uražený, že odcházím do Třebíče trucovat. Ani to pro mě není žádné ponížení. Naopak beru tuhle situaci jako výzvu. Budu se snažit všem ukázat, že nejsem špatný hokejista. Už se těším, až s Třebíčí vyjedu na led.
Ambice obou klubů se ale přeci jen dost podstatně liší...
Jasně, Kometa má cíl extraligu a v Třebíči se většinou hrálo maximálně první kolo play-off. V tomhle je ten rozdíl velký, i když pro mě to může být výhoda. Nebude tam taková konkurence a mohl bych se tudíž dostat častěji na led. A kdo ví, třeba pak v play-off Kometu vyřadíme. (směje se)
K vaší výměně do Třebíče asi hodně přispěla uplynulá sezona. Sedmnáct bodů v téměř 50 zápasech není zrovna excelentní vizitka...
Já jsem hlavně loni prodělal pár nepříjemných zranění, měl jsem třeba zlomenou čelist. To potom člověk vypadne z rytmu. No a pak bylo taky důležitý, že jsem se skoro nedostal na přesilovky, kde se body sbírají nejvíc.
Chcete říct, že vám trenéři nedávali dostatek příležitosti?
Ne, já nechci svalovat vinu na někoho jiného, jenom vysvětluju. Samozřejmě to byla především moje vina, měl jsem být produktivnější.
Zmínil jste zranění čelisti. Pokud se nepletu, zlomil jste si ji v říjnu loňského roku právě v Třebíči...
(usmívá se) Přesně tak, dostal jsem loktem do obličeje. Byl to faul, ale taková zranění se při hokeji stávají.
Vybavíte si ještě přesně tu část kluziště, kde se vám to stalo, případně i hráče, který vás zranil?
Na takové věci se nezapomíná. Vím přesně, kde jsem ránu schytal. I na hráče si pamatuju, ale ten už v Třebíči nehraje, dokonce tam ani nedokončil sezonu. Šlo o obránce Kolafu.
A co vás trápí teď? S třebíčským týmem zatím ještě netrénujete...
V posledním zápase loňské sezony v Mladé Boleslavi jsem si vykloubil rameno. Teď ho rozhýbávám a chodím na rehabilitace.
Také tomu předcházel nějaký drsný souboj s protihráčem?
Přelítl jsem přes jednoho boleslavského beka a spadl na ruku. V tomhle případě to byla spíš moje vina, takový blbý zranění. Navíc jsme v tom zápase prohráli.
Kdy se tedy zapojíte do tréninku s Horáckou Slavií?
Myslím, že tak v půlce června, ještě měsíc totiž budu chodit třikrát týdně na rehabilitace. I když jsem s vedením klubu domluven, že na ty dva dny v týdnu bych mohl jezdit do Třebíče už teď, abych se seznámil s prostředím a zapadl do kolektivu.
Příjemné pro vás asi bude, že z Brna nepřicházíte do Třebíče sám. Společně s vámi zamířili na Vysočinu také další útočník Peter Sojčík a obránce Pavel Březina...
Jo, je super, když tam budu mít na začátku někoho, koho dobře znám. Ale podle toho, co mi Peter říkal, je v Třebíči skvělá parta, takže v tomhle nevidím žádný problém. Já určitě nejsem typ hráče, který by chtěl rozeštvávat kabinu.
Vzhledem k vašemu ramenu se asi nebudete moci zapojit do všech činností, například fotbal půjde nějakou dobu mimo vás. Přitom ten prý máte zrovna moc rád...
To je pravda. Fotbal je můj druhý nejoblíbenější sport hned po hokeji. Když jsem byl malinkej, hrával jsem ho, ale jen chvilku, pak jsem se rozhodl pro hokej.
A jak byste se ohodnotil jako fotbalistu?
(směje se) No, řekněme, že kopnout do balonu umím.
Na přestup do vašeho oblíbeného Arsenalu to ale podle vyhýbavé odpovědi nevypadá...
(směje se) To určitě ne. Ale s tím Arsenalem to souhlasí, fandím mu, líbí se mi jeho styl hry. Letos dlouho vedl, bohužel nakonec nevyhrál. Jednou bych se rád podíval do Anglie na Premier League osobně, je to můj sen. Od kamarádů vím, že je to neopakovatelný zážitek. Už jenom kvůli tamní atmosféře v hledišti.
Když už jsme u atmosféry na stadionu, Brno patří z tohoto pohledu k absolutní špice. V Třebíči si ovšem na vyprodané hlediště zrovna moc "nepotrpí"...
Nemůžu soudit, znám tamní atmosféru jenom ze zápasů s námi. A ta byla vždycky skvělá. Každopádně brněnští fanoušci mi budou opravdu moc chybět. To je až neskutečný, co tam lidi předvádí. Absolutně vám nedovolí vypustit jediný střídání. Z dobrého hokejisty tam umějí udělat ještě mnohem lepšího.
