"Občas se mi stýská po domovu, to je jasné. Ale když chce člověk v životě něčeho dosáhnout, musí leccos překousnout," prohlašuje na svůj věk až překvapivě vyspěle.
I jeho snem je zahrát si jednou slavnou NHL, ale do zámořských juniorských soutěží by odejít nechtěl. "Ve Finsku se hraje podobný hokej jako v Kanadě - rychlý a důrazný. Finská soutěž je hodně kvalitní, takže hokejově nijak netratím. I tady se naučím jazyky a samostatnosti."
Všechno má své stinné stránky. Tím, že nehraje domácí soutěž, nemá šanci dostat se do reprezentačních výběrů, přestože výkonnostně by na to měl. "Trochu mě štvě, že nemají všichni stejné šance, ale mistrovství světa osmnáctek mě čeká až za dva roky. To už můžu být zpátky doma nebo hrát ve Finsku natolik dobře, že mi dají trenéři šanci," přemítá.
Na jaře dokončil základní školu, ale ve Finsku pokračuje na stejném stupni. "Tady je desetiletá školní docházka. Učím se hodně anglicky a mám i finštinu, ale ta se snad ani nedá naučit. Vážně, jak maďarština," otřásá se.
Přestože je věkem dorostenec, hraje o kategorii výš a při jeho tělesných parametrech - 180 centimetrů a 72 kilogramů - mu to nečiní problémy. "Tady jsou tři mládežnické kategorie. "C" je dorost, "B" je pro hráče ročníku 1985 a 1986 - tu hraju já - a "A" je klasická juniorka, kde hrají hráči až do ročníku 1982," vysvětluje.
Bydlí u asistenta trenéra kousek od zimního stadionu. "Je to skvělé. Je o mě postaráno. Hodně trénuju a myslím, že bruslení jsem už hodně zlepšil. Kluci jsou fajn. Sice se o Finech říká, že jsou studení, ale u nás v kabině je legrace. Navíc hrajeme jako tým. Neexistuje tu, že by někdo hrál na sebe, aby zaujal skauty. Taky jsem mezi kluky nepoznal závist," pochvaluje si.
V klubu je zatím nejproduktivnější. V úvodních čtyřech zápasech nastřádal sedm bodů za tři branky a čtyři asistence, v celé soutěži je zatím sedmý. Samotného mě překvapuje, jak se mi vstup do soutěže povedl. Snad to vydrží," přeje si mladík, který chodí jednou týdně navštěvovat Vladimíra Sičáka, který hraje v hämeennlinském "Áčku" a pochází stejně jako Kašpárek z Jindřichovca Hradce. "Mám to k němu asi třista metrů."
Ve Finsku není sám. V Lappeenrantě hraje o rok starší vsetínský odchovanec Petr Hruška. "Zrovna je tu u mě na návštěvě. Zítra u nás hrají zápas, ale nenastoupí, protože má poraněná záda," hlásí Kašpárek.
Doporučil by podobnou zkušenost i dalším hráčům? "Záleží na každém, co mu vyhovuje. Ne každý má odvahu jít to zkusit do ciziny. Já jsem tu spokojený."
Jak Adama Kašpárka charakterizuje jeho agent?
"Je to talent. Už v osmé třídě hrál ligu dorostu za Jindřichův Hradec. V deváté pak extraligu dorostu v Českých Budějovicích a přestože byl věkem mladší, vešel se do dvou pětek. Angažmá ve Finsku mu hokejově prospěje, i když je škoda, že kvůli němu nemůže hrát za reprezentaci. Cennější je, že se naučí jazyk a samostatnosti, což se mu pro budoucí angažmá bude hodit. Když vytrvá a bude mít štěstí, je to hráč pro NHL. Má dobré hokejové myšlení, je silný na puku. Jenom trochu potřebuje zlepšit bruslení," říká na Kašpárkovu adresu agent Jiří Hamal.
