Zlín měl dobrý vstup do zápasu. Ujal se vedení…
My jsme do toho šli s obrovským nasazením. Předchozí utkání jsme měli vyhrát, ale bohužel jsme ho prohráli sami. Teď už nebylo na co čekat. Hráli jsme na čtyři formace a tři levé obránce. Po dvou jsme je vepředu napadali.
Jenže Slavia pak během necelé minuty otočila stav na 1:2. Co se stalo s týmem Zlína?
První gól jsme dostali v oslabení. Padnul z tečované střely, se kterou se toho moc dělat nedá. Druhý byl smolnější. Puk se zastavil Murínovi mezi nohama a on si ho tam srazil sám.
Podařilo se vám ve třetí třetině vyrovnat. Následovalo další prodloužení. Není to už ohrané?
Co si budeme povídat, když je stav 2:2 a do konce zbývá několik minut, tak se už oba týmy bojí jít do útoku. Hraje se spíš zezadu, hodně se brání. Nikdo nechce chybovat.
Jaká byla atmosféra v šatně po vyhraném zápase?
Nálada byla a je výborná. Bylo to vidět i závěrečné děkovačce na ledě. Museli jsme vyhrát a udělali jsme pro to všechno. Podařilo se nám toho dosáhnout a jsme moc šťastní.
Předchozí zápas jste ztratili v prodloužení. Jak nesl tým prohru?
V kabině bylo samozřejmě ticho. Řeklo se, že na to musíme co nejrychleji zapomenout a jít do toho znova a naplno.
Máte za sebou dva zápasy. Jak odhadujete možnosti Zlína v těch následujících?
Zápasy se budou hrát v nové hale, která bude cizí pro nás, ale i pro Slávisty. Nikdo tam ještě nehrál, tak uvidíme komu přinese štěstí. Určitě to bude i nadále hodně vyrovnané.
Takže se můžeme těšit na další prodloužení?
Tak to opravdu nevím. Nebylo jich už dost? (smích) Já doufám, že bychom to mohli rozhodnout i v základní hrací době.
Těšíte se do pražské Sazka Areny?
Ano a moc. Jsem opravdu zvědavý, jak to v ní vypadá. Ještě jsem tam nebyl. Předpokládám, že to bude něco jako hala v NHL.
Hrajete všechna oslabení a přesilovky. Dalo by se říci, že jste jedním z klíčových hráčů týmu. Nemrzí vás, že jste přesto trochu v ústraní?
Ne, to mi nevadí. Beru to sportovně. Jsem týmový hráč. Jsem rád, že se klukům daří a že dávají góly. Vlastní sláva? Děláte si legraci? Aspoň mám klid.
Co pro vás znamená hrát v první pětce?
Musím bránit, protože Martinův úkol je držet modrou čáru a stílet. Já zajišťuju hru zezadu. Pro mě je velká čest hrát s hokejisty, jakými jsou Petr Leška, Jarda Balaštík a ostatní z mé pětky.
Říkáte, že vedle Martina Hamrlíka na vás zbývá hlavně bránění. Neštve vás to někdy?
Ne, neštve. Martin umí útočit a dávat góly. Rozhodně líp než já. Má víc zkušeností. Já jsem radši vzadu. Na to, že mě v tom občas nechá a nestihne se vrátit, jsem si zvyknul. Opravdu, už vím co a jak.
Ve Zlíně hrajete už čtvrtou sezonu mezi dospělými. Neměl jste už někdy chuť zkusit štěstí jinde?
Ne. Mně je tu dobře. Nemám tu žádné problémy. Je tu spousta skvělých kluků, i vedení je fajn. Uvidím, co a jak. Možná tak Amerika, ještě pořád čekám. Záleží na podmínkách.
Pilujete angličtinu?
Ne. Přiznávám se, že anglicky neumím.
Asi se budete muset naučit…
Já pořád čekám na ty podmínky. (smích) Je tam pár hráčů, kteří by mi popřípadě pomohli, jako třeba Jirka Hudler, se kterým se znám, a Tomáš Kopecký ze Slovenska, toho znám taky dobře. Byl jsem tam už dvakrát. Kdyby po mně něco chtěli, tak by mi to museli ukázat nebo by mi to kluci museli přeložit.
Až skončí finálové zápasy, bude volno. Co máte v plánu?
Určitě hlavně regeneraci. Sezona je hodně dlouhá. Možná pojedu do lázní a pak na dovolenou. Ještě ani netuším, kam pojedu. Asi k moři trochu se osmahnout.
Je ve vašem životě něco, čeho opravdu litujete a chtěl byste to změnit?
No, určitě se něco najde. Mrzí mě, že když jsem byl v reprezentaci v áčku před Pojišťovnou v Pardubicích, tak mi v zápase proti Kanadě nevyšla nahrávka. Puk zachytil hráč Kanady a dal gól. To bylo první, co mi vyvstalo před očima.
