Bránící levé křídlo. Vynález českého trenéra Vladimíra Kostky. "V době, kdy jsme to hráli, měli jsme s tím hodně úspěchů," říká Josef Augusta, v 70. letech společně s Jiřím Holíkem jeden z jeho nejslavnějších představitelů.
"Směrem do útoku se tím uvolnil prostor pro naše kreativní centry. Levé křídlo pak pomáhalo obráncům, kteří se mohli soustředit jen na dvě třetiny hřiště," popisuje Augusta. "Měli jsme to skvěle zažité."
Když začal místo centra využívat k bránění levé křídlo nejúspěšnější kouč v historii NHL Scotty Bowman – v 90. letech v Detroitu, s nímž vyhrál třikrát Stanley Cup – připisovali mu v Kanadě prvenství.
Omyl! Byl to právě tento Kostkův vynález, který přivedl Česko a už dříve Československo od 70. let k devíti triumfům na mistrovství světa – a hlavně k tomu největšímu na olympijských hrách v Naganu.
"V podstatě se to hraje dodnes, ale ne tak ortodoxně jako za nás. Zrušení červené čáry hokej změnilo, i herní varianty obrany," říká Augusta.
Základem úspěšných týmů se tak stala perfektní obrana. Z levého bránícího křídla se však postupně stala i velmi účinná, ale přitom utajená zbraň.
Třeba Jiří Holík se prostřílel k závratným číslům – v lize 283, na mezistátní scéně 132 gólů! Kdo by mohl zapomenout, jak v rozhodujícím utkání o světový primát 1985 Jiří Šejba z této pozice v Praze zasadil tři smrtelné údery Kanaďanům? A když další triumf o 11 let později zařídil další zástupce bránícího levého křídla Martin Procházka.
Ne všichni průkopníci však měli při prosazování svých nápadů tolik štěstí. V přípravě na mistrovství světa 1950 v Londýně, kam nakonec mužstvo neodletělo, přišli sami hráči s nápadem, kterému říkali karusel.
A byl to opravdu kolotoč, kdykoli v přípravných střetnutích spolu s trojicí Roziňák – Zábrodský – Konopásek vyjeli jako obránci na led další skvělí útočníci Kobranov s Augustinem Bubníkem. Přeřadit dva nejúspěšnější střelce právě dohrané ligy do obrany byl překvapivý krok.
A mohlo to být pro soupeře překvapení osudné. To by však totalitní režim nesměl mistry světa místo na šampionát poslat do vězení… Brankáři dozrávali v létě Olympijský turnaj roku 1956 v italské Cortině našim zle nevyšel.
A brankářům zvlášť, přestože za to nemohli. Vinou mezinárodní izolace chytali v zastaralém, strnulém střehu, zatímco Američané a Kanaďané už tenkrát připomínali dnešní gólmany.
Proto byla ustavena brankářská komise. Její šéf Jiří Hertl ještě toho roku rozjel v Třeboni letní brankářskou školu, která se poté stala každoroční samozřejmostí.
"Probírala se hlavně teorie. Postavení a přesuny v brance. Začalo se pracovat na vyjíždění a zmenšování střeleckého úhlu. Do té doby jsme se pohybovali jen na brankové čáře," vzpomíná Vladimír Nadrchal, tehdy 18letý mladík, který si už na podzim odbyl premiéru v národním týmu.
O dva roky později se stal nejlepším brankářem mistrovství světa. Speciálně školení brankáři přestali být slabinou, ale stali se pilíři reprezentační sestavy. Zrodila se česká brankářská škola, která až do dnešních dnů neztratila svůj zvuk.
Jenže brankáři zůstávali dlouho pozadu ve vybavení. Právě Nadrchal byl prvním brankářem, který začal v československé lize pravidelně chytat s maskou. Vyrobil si ji sám podle fotek masky Kanaďana Setha Martina. Už několik let předtím se řešily problémy s lapačkou.
Čeští brankáři si začali upravovat původní rukavice, jenže nedokázali dodržet předepsané rozměry. Než Jan Vodička vymyslel plán. Když do Prahy přijeli Němci s Jansenem v brance, zašel za ním do hotelu a vypůjčil si na půl hodiny lapačku.
Prý k obkreslení. Neváhal ji však rozpárat a zase uvést do původního stavu. První česká lapačka byla na světě!
|
Výrobě masky obětoval i obočí, přesto se nevzdal Mezi hokejovými průkopníky patří mezi ty vůbec nejodvážnější. Vladimír Nadrchal, první český brankář, který začal svůj obličej pravidelně chránit maskou. "Donutily mě k tomu okolnosti. Měl jsem smůlu na zranění. A i když se říká, že se gólman nebojí, po takových úrazech ucukává," říká. 
Někdejší opora československé reprezentace a Rudé hvězdy Brno oslaví v březnu sedmdesátiny. O jaká zranění šlo? Tak jste se rozhodl pořídit si masku. Podle vzoru kanadského brankáře Setha Martina, že? Jak jste to vyřešili? Z čeho jste pak udělali tu masku? Jak to? A k čemu vám tedy byla? Spoluhráči pro tu masku zpočátku moc pochopení neměli. Vytýkali vám, že může za góly, které jste dostal po skrumáži v brankovišti. Jak dlouho taková maska vydržela? Maska nebyla jediná novinka, která se ve vaší éře zaváděla. Kromě ní a lapačky jste i jako brankáři začínali více hrát s hokejkou, že? TOMÁŠ VEČEŘA
Brankář Jiří Holeček Obránce Oldřich Machač Útočník Jaroslav Jiřík |
