Jak se v takových dnech zabavíte?
Většinou se jdeme po tréninku s Vencou Prospalem podívat do města. Nebo jdu na masáž, podívám se na film, zahraju si s klukama karty.
Chodíte do nedalekého Prátru?
Jen po zápase na jídlo. Když jsem byl mladší, na Floridě jsem do zábavního parku chodil. Teď mě to neláká. A na ty atrakce bych nevlezl.
Na kterou byste zaručeně nešel?
Jak vás vystřelí na laně do vzduchu. Na horské dráhy. Toho se bojím, jsem otec od rodiny.
Hodně vás narození syna uklidnilo?
Určitě. To je nejlepší věc, co se nám s manželkou mohla stát. Člověk zapomene na všechny starosti. Když se nevydaří zápas nebo něco v životě, ten prcek vás z toho dostane.
A co až jednou bude chtít jít s tátou do zábavního parku?
Tak to bude zajímavé. Na tohle je expert moje žena, ale budu muset jít příkladem.
V čem vás syn nejvíc změnil?
V mnoha věcech. Byl předčasně narozený, ze začátku to nevypadalo moc dobře. Byl jsem v Edmontonu sám, žena ležela čtyři měsíce v nemocnici v Budějovicích, malý musel být v péči lékařů. To je stejná zkušenost, jako když máte nemocné rodiče. Začnete si vážit všeho okolo. Člověk si uvědomí, co by mohlo být, kdyby měl malinko míň štěstí.
Takže jste teď opatrnější?
Na ledě člověk nepřemýšlí, jak hraje. A auto? Zrovna před dvěma lety jsem si koupil rychlejší. Teď si uvědomuju, že nestojí za to jezdit rychle. Zamlada jsem se vyřádil víc.
V čem nejvíc?
Do aut jsem malinko blázen. Vyučil jsem se automechanikem. S kamarády sjíždíme autosalony.
Uměl byste dneska opravit auto?
To bohužel ne. Dneska je všechno přes počítač. Ale do favorita nebo škodovky bych se ještě pustil.
Leštíte si svůj vůz?
Je to paradox, ale v tom jsem hulvát. Auto je od toho, aby jezdilo.
V autě jste se zmírnil, ale na ledě jste rychlík. Měřil jste si někdy, jak rychle umíte bruslit?
Jednou jsem to udělal při soutěži a málem jsem se zranil. Tak nevím.
Občas jste ale na ledě až moc rychlý.
Někdy to tak vypadá. Dřív jsem ale bláznil.
Říkal jste, že chodíte s Prospalem do města. Za památkami, nebo na kafíčko?
Spíš po nákupech. Chtěli jsme si koupit boty, a to bylo šílený. Už jsem si připadal jako dvě baby od bohatých manželů, co vyrazily na nákup s plnou kreditkou.
Váš kamarád si koupí vše hned, vy prý váháte.
Já se jdu podívat ještě jinam, třeba tam budou mít něco lepšího. A pak si něco koupím a všechno ostatní se mi zdá lepší.
Takhle chodíte nakupovat běžně?
To ne. Manželka mě musí hodně přemlouvat, abych šel. Jezdí sama, aby měla klid. Já vejdu do obchodu a za dvě minuty chci pryč.
Další zábavou jsou ve Vídni karty. Prý jste se naučil i lóru?
Jen cvika. Jarda Jágr nemohl hrát, jak mu zlomili prst, motal se pořád okolo rukavice. Kluci mě zasvětili a obrali. Ale už jsem skoro všechno stáhnul. Ještě jeden dva dny a bude to zpátky. Tedy jestli mě k tomu Jarda pustí.
Každopádně s ním ale chodíte na přesilovky.
To je paráda. Vždycky řekne: Stoupni si sem. Jakmile ti dám puk, je jasný, že okolo tebe nikdo není a můžeš jít do brány. A Venca Prospal je nahrávač, má oči snad i vzadu. Já se jen snažím dělat práci před brankou.
Vy Jágra hodně uznáváte, že?
Každý je rád, že hraje v týmu, kde je Jarda. Je to nejlepší hráč na světě. Jsem rád, že posledních pár let jsem mohl být v týmu s ním. Jednou se podívám na fotky. To bude parádní.
Schováváte si plakáty a suvenýry?
Ze Světového poháru i mistrovství světa v Praze mám ode všech podepsaný dres, plakáty. Od roku 1999 si něco schovávám.
A kdyby to letos vyšlo, mohl byste si schovat i třetí zlatou medaili.
Bylo by to hezké. Věřím tomu.
