"Vyhrálo se, což je dobrý, ale sám ze sebe až tak dobrý pocit nemám," přiznal.
Vypadalo to, že pořád čekáte na puk.
A furt jsem ho nedostal. Vždycky se spoluhráč rozhodl přihrát někomu jinému. Jednou to už vypadalo na přečíslení, ale nakonec z toho byl icing. Takže je pravda, že jsem furt čekal, až to přijde, a nepřišlo to.
Jak takový zápas prožíváte?
Vím, že lidi čekají, až dám gól, ale hlavu si z toho nedělám. Prostě se to povede v příštím zápase. Jsem zvyklý, že si musím na svou šanci počkat.
Neříkal jste na střídačce spoluhráčům, aby vám víc přihrávali?
To ani ne. To není o tom, abych jim řekl: "Pojďte mi teďka nahrávat." Všechno prostě vyplyne ze hry. Buď mě hráč vidí, nebo ne. Když ne, tak je to škoda. Ale v hokeji si nemůžete nic plánovat.
Nebyl jste ze zápasu trochu nervózní. Přece jenom jste se po dlouhé době představil doma.
To určitě ne. Zkrátka jsem nehrál asi deset dní. Navíc jsem po příletu do Česka nebyl tři dny na ledě, takže mi to trochu trvá.
Přesto jste se na konci druhé třetiny dostal do slibné šance.
Ale nic si nevyčítám. Celou dobu jsem chtěl nahrávat, ale nešlo to. A pak už jsem si nevěřil, že bych mohl střílet, protože jsem byl moc blízko brankáře. Tak jsem zkoušel kličku, ale nevyšla.
O to víc se těšíte na další zápas?
Určitě, protože Finové nejsou můj oblíbený mančaft. Nikdy se mi proti nim nehrálo dobře. Lepší zkušenosti mám se Švédskem nebo s Ruskem.
Neměl jste víc defenzivních úkolů, než máte v klubu?
Ne. V nároďáku se hraje jiným systémem a chvíli trvá, než si to sedne. Je to úplně něco jiného, než jsem zvyklý. Snad to bude příště lepší.
