Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nenaštvu se na celý svět, říká trenér Hlinka

18 2001
Pittsburgh, Praha - Jak se Ivan Hlinka vyrovnává s tím, že už není trenérem hokejistů Pittsburghu? V exkluzivním rozhovoru pro MF DNES vypráví o tom, čím prochází od pondělního rána, kdy se od generálního manažera Craiga Patricka dozvěděl, že už tým nepovede.Souhrn všech aktuálních článků

Jak vám Patrick oznámil, že už s vámi jako s koučem nepočítá?
Přišel za mnou ráno před tréninkem a řekl: "Je mi to líto, ale musím udělat změnu."

Věděl jste, že se chystá něco nekalého?
Nechci tomu takhle říkat. Příjemné chvíle to nejsou, ale ke sportu patří. Když se mužstvu nedaří, je jasné, že okolí není příliš spokojené.

Jste spíš smutný, nebo naštvaný?
Je to smíšené jedno s druhým. Vyrovnat se s tím musím. Nebudu naštvaný na celý svět a na všechny lidi kolem hokeje. Taková reakce by nebyla správná.

Necítíte, že vás Pittsburgh zradil?
Můj vztah s klubem byl velmi dobrý. I potom, co se stalo, mi Patrick nabídl, abych s klubem dál spolupracoval, abych využil svoje vědomosti. Těžko se mi to říká, nerad tak o sobě mluvím. Odpověděl jsem, že si vezmu čas na rozmyšlenou a promluvíme si později.

Jaký byl ten den, kdy jste v Pittsburghu skončil jako trenér?
Odešel jsem domů a sedl si s manželkou. Povídali jsme si o tom. Není to jenom otázka zaměstnání, ale i dalších plánů. Stěhování z Ameriky není věc jednoho dne.

Mluvil jste s hráči?
Byl jsem rád, že se odpoledne kluci zastavili. Přišli Lang, Straka a Milan Kraft. Je příjemné, když kluci přijdou a řeknou: Trenére, je to život. Dali jsme kafe, popovídali, najedli se. Měli dršťkovou polévku, co uvařila manželka. Hned mi volal Petr Svoboda, jak hráč, tak i agent. Ozval se Martin Ručinský.

V Americe se teď píše o tom, že vaše odvolání bylo dlouho připraveno...
To jsou spekulace. Ale to, že vás vyhodí, se může stát. Na to člověk musí myslet, už když podepisuje smlouvu.

Američtí novináři vás hodně kritizovali, myslíte, že to na váš konec mělo vliv?
Když se nedaří, tlak okolí je velký. Tisk tlačí, aby se vyhrávalo, zvlášť když trenér není místní. Ale Pepík Chovanec je taky pod velkým tlakem. Přesto, že je to domácí kluk a má výborné výsledky.

Přesto, nemáte pocit, že v Pittsburghu přestávají mít rádi Evropany? Jste už pátým Čechem, s kterým se klub v posledních měsících rozešel.
Nechtěl bych to tak vidět. Když se na to podíváte z druhé strany, tak ti lidé v Pittsburghu mě do funkce také dali. Bez Patricka a dalších bych tu nebyl. Proč by mě sem dávali, kdyby mě hned chtěli ušlapat? Nechci plakat, pláčem se nic nespraví.

Ale v Pittsburghu jste asi neměl stejnou pozici jako v Evropě?
Kdyby tu Hlinka měl kredit jako doma, asi by mě víc brali a dali by mi větší šanci. Tady je to trochu jiné. Musíte si pozici upevňovat.

Majitel klubu Mario Lemieux vám prý na jaře doporučil jazykové kurzy a pak vám vyčítal, že jste léto strávil v Evropě...
O tom nevím. Vím, že trénovat znamená mluvit. Je to důležité. Já nikdy nebudu v angličtině tak dobrý, jako kdybych se tu narodil. Musel jsem se řeč učit a nějak se jí naučil.

Uškodila vám angličtina v komunikaci s novináři?
Myslím, že jsem s nimi komunikoval velmi slušně. Zejména s těmi, kteří chodili na každý trénink. Měli jsme dobré vztahy. Ale nemůžete chtít od novináře, aby chválil, když třikrát prohrajete.

Agent Petr Svoboda, váš přítel, řekl: "Být Ivanem Hlinkou, jel bych to Američanům na olympiádu nandat." Díváte se na to tak?
Ne. Nechci prohrávat, chci vítězit. Ale nechci v sobě držet zlost.

Nemyslíte, že váš případ na olympiádě ještě vyhrotí souboj Kanada - Česko? Olympiáda bude velmi prestižní. Ale neviděl bych to jenom jako souboj Kanady s Českem. Bude tam šest vyrovnaných mužstev. Jestli chcete vyhrát olympiádu, musíte vyhrát tři zápasy za sebou. Nestačí porazit jenom jednoho.

Na olympiádě budete jako generální manažer Česka. Už jste s kolegy z realizačního týmu probíral, co dál?
Mluvil jsem s trenérem Augustou i Černíkem. Mluvili jsme všeobecně. Mají sem plánovanou cestu. Bude na to víc času. Pokud o to Pepík Augusta bude stát, můžeme se bavit i o jiných věcech.

Co máte na mysli?
Těch věcí je hodně.

Nezmění se teď vaše pravomoci v olympijském týmu?
Myslím, že se zatím nic nemění.

Ulevilo se vám, že z vás po roce a půl spadla tíha kouče v NHL?
Na chvíli je to pryč. Ale když tu práci děláte, na vypětí si zvyknete. Stres, radost, střídání všeho dohromady, to je jako droga. V určité chvíli může být dobré, že se toho zbavíte. Ale jste na to navyklí a za chvíli vám to bude chybět.

Potřebujete to k životu?
Bezprostředně ne. Ale to riskování, blázinec kolem vám chybí.

Takže po odchodu z Pittsburghu chcete dál trénovat?
Teď nevím, opravdu. Je to příliš čerstvé. Samozřejmě si budu muset sednout a uvažovat. Na hokej nezanevřu, jen tak se od něj vystrčit nenechám. Nenaštval jsem se na něj.

Co budete dělat v nejbližších dnech?
Pojedu na týden na Floridu, srovnat si myšlenky. Určitě nebudu moc číst noviny. Vezmu si knížky. Tedy samozřejmě manželku na prvním místě. Pak knížky, pak golfové hole. Manželka se směje, říká, že mě pak zmlátí.

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze