"Ani nevím, s kým budu bydlet," vyprávěl Plekanec po půlhodinovém tréninku. "Přiletěl jsem v šest ráno. V hotelu jsem byl jen na snídani a hned jsem odjel na rozbruslení. Tašky jsem si zatím nechal na recepci."
Do Švýcarska přijel Plekanec napravit nevydařenou sezonu v Montrealu. Původně se přitom počítalo, že bude hrát až v pondělí proti Norsku.
"Ale prospal jsem se čtyři a půl hodiny v letadle, takže se cítím dobře," vysvětloval 26letý centr. "Dostal jsem od doktora prášky na spaní, tak jsem si jeden vzal. A výjimečně mi to v letadle pomohlo. Navíc zápas je až v osm, ještě můžu něco dospat odpoledne."
Takže platí, že jste připravený a chcete už proti Dánsku hrát?
Určitě chci hrát, bylo by zbytečné, abych seděl na tribuně. Nebo koukal na zápas v hotelu. Jsem rád, že můžu hned naskočit do utkání. Byli jsme sice domluvení, že budu hrát až v pondělí. Ale po letu se cítím dobře.
Co přechod na širší kluziště, bude to problém?
Nevím, za sebou mám jen krátký trénink, který byl zaměřený na střelbu.
A ta vám šla jak? Kolik jste dal gólů?
Žádný (pousměje se).
Je to odraz vaší formy?
To je normální, na to už jsem zvyklý. Kdybych nějaký dal, tak budu překvapený.
S kým budete hrát v útoku proti Dánsku?
Měl bych hrát s Rosťou Oleszem a Romanem Červenkou. Jinak jsme zatím s trenérem nic neřešili.
S Montrealem jste v play-off vypadli hned v prvním kolem s Bostonem, a to 0:4 na zápasy. Bylo to v sezoně, v níž váš klub slavil stoleté výročí. Takže asi velké zklamání, že?
Měl jsem dva dny na to, abych si trošku vyčistil hlavu. A na to, co bylo v sezoně, už nechci myslet. Soustředím se na mistrovství. Nepřijel jsem řešit svou formu. Hlavní je, aby se dařilo týmu.
Bylo lepší z Montrealu po nevydařeném konci sezony odjet, že?
Určitě. Poslední měsíc jsem už ani nezapínal televizi. Raději jsem nesledoval, co se říká. Chodil jsem do zápasů s tím, že se to otočí. Ale nepovedlo se to. Ze začátku sezony jsme sice byli v tabulce vysoko, ale naše hra tomu neodpovídala. Pak přišla zranění důležitých hráčů, což bylo znát. Byla to špatná sezona.
Ani vám osobně se nepovedla, váhal jste kvůli tomu nad tím, zda do Švýcarska vyrazit?
Ne, vůbec. Řešil jsem, jak jsem hrál v posledních patnácti zápasech (připsal si v nich jediný bod, v play-off dokonce v jednom utkání ani nenastoupil). To mě trápilo. Ale trenér Růžička mi řekl, ať přijedu. A vždycky jsem říkal, že když o mě bude v reprezentaci zájem, tak přijedu.
S takovými rychlými přesuny za národním týmem už máte svoje zkušenosti, není to pro vás nic nového.
Je to teď pro mě určitě jednodušší, než do Rigy (v roce 2006). To jsme s Bulisem cestovali dvanáct hodin, museli jsme čekat na letišti v Praze. A hned po příletu jsme šli hrát.
Co říkáte na český tým, jaký je ve Švýcarsku?
Nechci to nijak porovnávat. Ale podle jmen máme hodně šikovný mančaft. Hemák, Klepiš, Roman Červenka... Jardu Jágra ani nemusím zmiňovat. Když si to sedne, tak můžeme udělat medaili.
A máte v kabině dost místa? Vaši spoluhráči si stěžují, že je malá.
Mám to v rohu trochu z těsnější, ale to se zvládne.
