V minulé sezoně jste po čtyřech triumfech ztratil titul krále bodování NHL. Washington nepostoupil do play off. Národní tým na olympiádě i mistrovství světa vypadl ve čtvrtfinále. Máte proto před novou sezonou zvláštní motivaci?Což o to, motivace by byla, ale času bylo míň. Trochu jsem podcenil přípravu.
Ale to říkáte každé léto...
Utekly mi svaly.
Nezdáte se z formy. I nový washingtonský kouč Cassidy obdivoval vaši postavu a svaly.
No jo, ale ty nefungujou. (smích) Gól jsem nedal snad půl roku. Do konce srpna jsem nebyl v posilovně. Je důležité se tam občas zajít podívat.
Vážně jste neposiloval?
Posiloval. Ale spíš jsem cviky opakoval s lehčími věcmi, třeba s medicinbalem.
A opravdu se cítíte slabší?
Hmmm. Možná jsem lepší rychlostně, zato mi chybí síla. Ale mám ještě čas ji nabrat. V kempu a taky v prvních měsících NHL. Tam nejsou zápasy tak nahuštěné. Ještě stihnu něco natrénovat.
Klub se vám snaží přizpůsobit sestavu. V létě přišli hokejisté, s nimiž jste si dřív rozuměl. S Robertem Langem v reprezentaci, s Kipem Millerem v Pittsburghu. Kdo by se vám v útoku zamlouval?
Je tam hodně možností. Loni nám to na konci sezony šlo se Zubrusem a Simonem. Ono se to nějak poskládá. Máme kvalitní mužstvo.
Lepší než loni?
Důležité je, aby byla dobrá parta. Předtím moc dobrá nebyla. Až ke konci se to zlepšilo. Odešel Oates a nějak se to uvolnilo. Vyhrávali jsme spoustu zápasů.
Jak silný tedy může být Washington v nové sezoně?
Měli jsme hodně zraněných. Obránce Calle Johansson, Steve Konowalchuk, Jeff Halpern. Já jsem taky nehrál patnáct zápasů. Jestli budeme všichni zdraví...
Víte kolik při thaiboxu slíznete ran?
Jak vám prospěje letní průprava v thaiboxu? Kolik jste absolvoval cvičných zápasů?
Čtyři. Ale víte kolik slíznete ran?! Já jsem koupil do hlavy třeba tři během pěti vteřin. To je na otřes mozku. Není to legrace stát proti mistru Evropy. Musíte mít rychlé nohy a dlouhou ruku.
Pochvaloval jste si pevné břišní svaly. Kasal jste se, že budete chránit spoluhráče Langa. Jste schopen se poprat na ledě?
Určitě mi to pomůže vylepšit střelu. A ty rvačky jsou v hokeji úplně jiné. Oni se chytí a ani jeden nemůže couvnout, pořádně uhnout.
Já vím, ale budete schopen po téhle průpravě praštit i na ledě?
Určitě. Jenže mám pořád brzdu někoho praštit. Rváči ji nemají, normální člověk ji ztratí, až když jednu dostane.
Jak se tedy zachováte, když vás v NHL někdo udeří?
Nevím. Je jasná věc, že když máte větší sebevědomí, když víte, že se můžete ubránit, tak trochu víc machrujete. Hlavně abych brzo nedomachroval... (úsměv)
Už jste se někdy v NHL pral bez rukavic?
Jasně. První roky. Všichni nováčci tím projdou. Když mě řezali a honili, tak mi nic jiného nezbylo. Nemohl jsem pořád ujíždět, to bych se unavil.
Vyhrával jste?
Každý zápas! (smích) Nasadil jsem svou oblíbenou kravatu a povalil toho druhého na led, aby nás rozhodčí museli rozdělit.
Když Wilson nadával, šel jsem pryč
Fanoušci loni čekali od Capitals obrovský úspěch. Dočkali se propadáku, který asi letos nemůžete zopakovat, že?
Já si myslím, že v téhle sezoně postoupíme. Ale bude to záležet na mně. Když budu hrát špatně, nepostoupíme. Tak to je vždycky. Od čeho jsem nejlíp placený hráč?
Co může přinést nový trenér?
Určitě bude nervózní, vždyť je mladý. Je mu třicet sedm a zatím trénoval jenom farmu. Pravé hráče a trenéry poznáte, až když se nedaří. Uvidíme.
Říkal jste, že ve Washingtonu za předchozího trenéra Wilsona panoval komunismus. Všichni si byli v mužstvu rovní. Teď by se to mohlo změnit, nemyslíte?
Začínáme všichni od začátku. Ale hlavně aby to vyhovovalo ostatním hráčům. Já si to vždycky zařídím podle svého. Wilson se choval dost nepříjemně, byl kritický. Někdy bezdůvodně. Některým to vadilo a já se jim nedivím.
Byl nespravedlivý?
Měl typy hráčů, kterým vynadal, když se nedařilo mužstvu.
Takové boxovací pytle...
Přesně tak. A třeba zrovna hráli nejlíp. Na ty si dovolil.
A na vás? Vy jste přece míval výstupy s trenéry.
Já už nejsem blázen jako dřív. Co jsem si nechal sypat na hlavu od Wilsona, to jsem si nikdy předtím nepomyslel. Byl jsem v klidu, mám nadhled.
Co vám Wilson vytýkal?
Zacházel se mnou, jako bych přišel z farmy. (úsměv)
Měli jste nějaké hádky? Na veřejnost nic neproniklo.
Já jsem taky nic nedělal. Většinou jsem mlčel. A když jsem to nemohl vydržet, tak jsem z jeho kanclu prostě odešel.
Co se mu nelíbilo?
Na podzim jsem se po zranění v jednu chvíli chtěl vrátit do sestavy. Dobrovolně, že pomůžu týmu. Bez tréninku, noha v čoudu. Prohráli jsme s Ottawou 11:5. Byl jsem na ledě u pěti gólů, ale omylem. Neudělal jsem žádné kiksy.
Prostě jste měl v zápise minus pět.
Tak. A druhý den si mě zavolali. Wilson by si to nedovolil udělat sám, takže měl za sebou asistenty. A začali. Co si to dovoluju? Jak to hraju? Jak je možné, že se s ostatními bavím o tom, jak se bude hrát?
To mu vadilo?
Od organizace jsou tam prý oni. Moje starost je, abych hrál. A staral se sám o sebe. Tak jsem se sebral a odešel.
Jak jste dospěl k rozhodnutí nebouřit se?
Stejně bych si nepomohl. Co bych se nervoval? Táta říkal: Buď v pohodě. Navíc tam byly jiné osobnosti. Třeba Oates. No, a vidíte, já jsem ve Washingtonu zůstal, kdežto Wilson je pryč. (smích)
Ve Washingtonu trénoval pět let. Vy jste se k jeho odvolání nějak pomohl?
Ale kdepak. A pozor! Slyšel jsem, že hráči už ho nechtěli dřív, odhlasovali si to. Jenže generální manažer mu dal ještě jednu šanci. Wilson nebyl špatný, ale nevěřil si, a tak sám první útočil, než někdo stačil promluvit.
Pravda. Když jsem s Wilsonem mluvil před rokem, bezelstně jsem se ptal, jaké to je mít v týmu Jágra? A on hned vyjel: Co hledáte mezi mnou a Jágrem? Dost mě to zaskočilo.
Taktoje přesně ono...
Třicítku nejvíc cítím, když ponocuju
Už vám bylo třicet. Cítíte to na těle?
A jak!
Nemůžete vstát z postele? Neudržíte se na nohou po tréninku?
To ne, není to se mnou tak špatné. Ale když ponocuju, tak mi trvá daleko delší dobu, než se s tím vyrovnám.
Bolí vás třeba kosti, klouby?
(Klepe na stůl) To vůbec ne. Možná tím, jak jsem zhubnul, tak jsem lehčí. Moc mi to na bruslích nejezdí, ale s tímhle nemám problémy.
To je těch pár kilo tolik znát?
Strašně! Doma mám osmikilovou vestu a nevyjdu s ní do schodů! Je to rozdíl. A na ledě ještě větší!
Ještě jinak se na vás třicítka projevuje? Lidi se v tomhle věku blíží "krizi středního věku". Přemýšlejí co dál...
Já nepřemýšlím! (smích) Já chci hrát do čtyřiceti, takže vím, co bude dál. Jsem v půlce kariéry.
Pořád vás nepustila idea o profesionálním hraní do čtyřiceti?
Víte co, já věřím, že bych v klidu mohl hrát i dál. Jen bych se musel tak nějak uklidnit. Musel bych chodit spát jako normální člověk. Kdybych měl rodinu, tak by mě to možná zachránilo.
A proč ponocujete?
Já si lehnu odpoledne po tréninku, protože bych nebyl schopen přežít. A potom se mi večer nechce spát. Usínám ve dvě, ve tři.
V sezoně po večerních zápasech asi nemůžete být v posteli v deset, že?
I když hrajeme doma, a i kdybych nikam nešel, stejně přijedu k baráku nejdřív ve dvanáct. A já se pak ještě najím, zacvičím si, abych získal zpátky sílu ztracenou v zápase... Najednou jsou dvě. Vážně nevím, jestli se dokážu změnit. Těžko.
 Jaromír Jágr pózuje s trofejí za vítězství v anketě Zlatá hokejka 2002 |
