"Jakmile na hokeji nemůžu být," říká: "Tak ani neusnu." Když teď Jaromír přivezl bronzovou medaili z olympiády, řekla mu to, co obvykle. "Tvá hra se mi líbila."
Kdo vám v Americe vymyslel přezdívku Mama Jagr?
Asi hokejoví komentátoři v Pittsburghu, kde jsem byla něco jako klubový inventář. Jaromír tam hrál deset let a já nevynechala ani zápas. Tihle komentátoři třeba věděli, co doma vařím, protože Jaromír je držka. On jim řekl: "Vy tady vařit neumíte, to byste museli zažít mámu." A tak hned chtěli přijít na vepřo knedlo zelo.
Kdo všechno vám vlastně říká mámo?
Jeho spoluhráči, hlavně Jiří Šlégr. Ale Jaromír mi říká křestním. Ančo. Je to nezvyklé, ale kamarádské. A mně to dávno připadá normální.
Jak reagujete, když vašeho syna někdo tvrdě fauluje?
Jako máma. Podle mě se dá hrát i čistě, ale třeba náraz od Ruutua na olympiádě byl zákeřný, to si nenechám vymluvit. V tu chvíli jsem...
... nadávala?
Brečela. Nebyla jsem na Ruutua vyloženě naštvaná, i když to odsuzuju, ale spíš jsem se bála, co je s Jaromírem. V každém mužstvu mám hráče, kterého se bojím, tak aspoň radím: "Dnes hrajete s Bostonem? Tam je pětadvacítka, Gill, dávej si na něj větší pozor."
Aha. Vy tomu hokeji opravdu rozumíte.
Jenže třeba s manželem máme každý jiné oči. Podle něj dělá Jaromír všechno špatně - ani nemusí být na ledě, ale podělal to. Takže abychom se nehádali, pro jistotu máme čtyři televize.
Ať si děvče vybere sám
Proč si myslíte, že má Jaromír pověst maminčina mazánka?
Nevím, a hodně mě to mrzí. Paradoxní je, že jsem v naší rodině pátý kolo od vozu, a to se mi manžel ještě směje: "Kdepak pátý kolo, to je rezerva - ty jsi až to šestý!"
Opravdu netušíte, kdy ta pověst vznikla?
Možná, že při Jaromírově prvním delším vztahu s Ivou Kubelkovou. Někomu asi připadalo divné, že spolu v Americe žijeme ve třech.
Holkám to bývá nepříjemné často.
Iva je dokonce holka moc chytrá, jenže tehdy taky byla velmi mladá. Bylo jí asi osmnáct, a kdyby ten vztah začal později, když oba dozráli, vypadal by jinak. Víte, pro Jaromíra je strašně těžké najít vztah, když je doma dva měsíce z roku, a to ještě trénuje. Těžko poznat přítelkyni a hned ji vzít s sebou do Ameriky - nikdy nevíte, kam se ten vztah zvrtne. Chtělo to tenkrát víc tolerance ze všech stran.
Anna JágrováNarodila se roku 1946 do zlé doby. Její otec, šumavský sedlák, odmítal vstoupit do JZD a na dva roky skončil ve vězení. Rodina se přestěhovala na Kladensko, kde si Anna našla muže s obdobným osudem Jaromíra Jágra staršího. Ve volném čase pracovali jako zemědělci, ona jinak dělala účetní. Mají dvě děti. Dceru Jitku a o šest let mladšího Jaromíra, jednoho z nejlepších hokejistů na světě. Toho doprovází už šestnáct let po amerických štacích - Pittsburghu, Washingtonu a občas mu pomáhá i nyní v New Yorku. |
Vám je líto, že se kdysi s Ivou Kubelkovou rozešel?
To ne. Oni chtěli být oba jedničkami, což nemohlo vyjít. Jaromír potřebuje diplomatku, která se sice taky může věnovat kariéře, ale chlap musí mít pocit, že je jedničkou on.
Umí tohle modelka Andrea Verešová?
Nevím. Ať si Jaromír vybere partnerku, jakou bude chtít, už je dost starej. On pak s tou ženou zůstane - my ne.
Vy jste nějaká záhadná... Žijí ti dva vůbec spolu?
Když jsem byla naposledy v New Yorku, tak mezi mnou a Jaromírem nepadlo slovo Andrea. Sama se ho neptám a on nemá potřebu se mi s tím svěřovat.
Je Jaromír ve svých čtyřiatřiceti letech skutečně dospělý?
Chlapi jsou dětmi celý život... A zatím nedovedu posoudit, jestli zrovna Jaromír někdy dostane rozum a začne brát něco vážně. Neumím si dokonce ani představit, co bude dělat, až přestane s hokejem.
Možná bude v obyčejném životě plavat, jako by ho propustili z vězení.
Nebo jako děti z dětského domova... Nevím. Vždycky měl trpělivost ve sportu, ale třeba při vedení firmy by podle mě výdrž neměl. Na takovou práci musí být člověk tvrdý, ale on pořád každého omlouvá. Neměl by ostré lokty, na všem by prodělával, a tak raději doufám, že bude ještě hodně dlouho hrát.
Netrápí vás, že žije jenom pro hokej, a tak jsou další vnuci v nedohlednu?
Třeba přijdou a možná jich bude dost. Nebo Jaromír ve svém věku nějaké vyžení.
Ale spousta jeho spoluhráčů a kamarádů má dávno rodiny, hokej už hrají hlavně pro ně.
Je pravda, že bez rodiny není život naplněný. Ale zatím asi nepřišla ta pravá, se kterou by ji založil. Ačkoli děti ho mají rády - třeba teď, v New Yorku, za ním chodí děti všech spoluhráčů. Malý Nieminen má jenom dva tři roky, ale jde za ním a Jaromír ho učí česky... Takže je to škoda. Jenže - kolik jeho kamarádů, spoluhráčů nebo spolužáků je už taky po rozvodu! Plno.
I já bych hrála hokej
Kde je dnes váš domov?
Doma se pochopitelně cítím v Česku, mezi svými, ale dobří lidé jsou všude.
Takže jsou tím domovem už i Spojené státy?
Tam jsem prvně odjela roku 1990 na draft, kde si kluby Jaromíra vybíraly, a vůbec mě nenapadlo, že bych tam žila. V životě ne! Ani na ten draft jsem nechtěla! S manželem jsme tam posílali jeden druhého... Ale pak nás překvapil Pittsburgh, který Jaromíra získal - jejich generální manažer viděl osmnáctiletého kluka, který neumí anglicky, a tak hned zařídil večírek pro českou a slovenskou komunitu. Řekl: "Vyberte si rodinu, která se vám zamlouvá, a my zařídíme, aby se u ní Jaromír cítil jako doma." Já s ním měla zůstat taky - aspoň pro začátek.
Kývla jste hned?
Opravdu se mi nechtělo, měla jsem týden starou vnučku. Ale nakonec jsme s Jaromírem odjeli v červenci do Ameriky oba.
To vás manžel tehdy donutil?
Nehádali jsme se. Ale bylo jasné, že když děláme pro děti odmalinka všechno, tak teď musíme taky. I když to bylo těžké -třeba o angličtině jsem věděla jen to, že se v ní jinak čte a jinak píše.
Mimochodem, bylo jasné už v porodnici, že se vám narodil hokejista?
Sama jsem nic takového nepředpokládala, ale manžel to věděl určitě. Jaromír byl pořízek - vážil přes pět kilo a měřil 57 centimetrů. Takže předpoklady měl, což bylo manželovi hned jasné. A já měla hokej ráda taky. Kdyby tehdy byla možnost, tak ho možná hraju, za ženy.
Pět synů bych brala
Jak se vám líbí v New Yorku?
Můžu srovnat tři města: Pittsburgh je můj druhý domov a dodnes si v něm držíme dům. Dodnes stačí, abych šla koupit maso, a známí se mi smějou: "My víme, že v Pittsburghu bylo maso nejlepší..." Po tom městě se mi stýská.
Pak jste se stěhovali do Washingtonu...
... a ten se mi nelíbil vůbec. Je to politické město, kolem Bílého domu leží plno bezdomovců, jsou tam betonové zátarasy, taky hokejová parta byla špatná, takže tam Jaromír zažil nejhorší období své kariéry.
A dnešní New York?
Kdysi jsem slyšela, že nikdy nespí, a je to pravda - o půlnoci se vyhýbáte proudům lidu. Já bych asi pro bydlení brala větší klid. Pittsburgh.
Jste v New Yorku často?
Jezdím jen na návštěvy, ale to pak mám co dělat. Točím se kolem kluků, protože Jaromír k sobě nastěhoval spoluhráče Petra Průchu. Mně to nevadí - už z Pittsburghu jsem zvyklá, že kluci přijeli z tréninkového tábora k nám, jeden ležel na gauči, druhý koukal na televizi, Straka, Šlégr, Lang... Mít pět synů, to by se mi docela líbilo.
Když je Jaromír nějakou dobu sám doma, mívá tam velký nepořádek?
Posledně jsem přijela a vidím, že Jaromír i Petr spí. V kuchyni jsem jukla do prázdné lednice, tak jsem běžela nakoupit, něco uvařila... A když se ti dva probudili, tak Průcha povídá: "Jak dlouho tu budete?" A já: "Petře! Sotva jsem přijela a už chceš, abych byla pryč?" Ale ten mladej kluk mě potěšil: "Jenom nevím, jak dlouho budeme mít jídlo a uklizeno." Taky je bordelář. Aspoň v tom Jaromír nelítá sám.
Za jak dlouho jste kdysi zvládla angličtinu?
Musela jsem se učit sama a bylo mi už pětačtyřicet, takže to podle toho vypadalo. Seděla jsem nad knihami, a když měl Jaromír napsat úkol, tak jsem ho psala za něj -to mi šlo líp. On měl angličtinu brzy odposlouchanou od spoluhráčů, ale psát tam vlastně nikdy neměl zapotřebí.
A číst?
Noviny čte, ale do knížek se nepouští. Žádnou jsem u něj neviděla. Zato já si dodnes v angličtině raději čtu, než povídám.
Mluvíte někdy anglicky s Jaromírem?
Tak daleko to ještě nedošlo. Jenom když mě naštve, tak mi uklouzne "shut up". Je to rychlejší než říct "zavři klapačku".
Když hraje, nespím
Vyčítala jste si někdy, že dáváte přednost synovi před zbytkem rodiny?
Ne. Mám hodnou dceru, která všechno pochopila. Mě hlavně mrzelo, že jsem málo s vnoučaty, ale když se moje maminka dočkala pravnoučat, tak se snad dočkám taky. Anebo vnoučat od Jaromíra.
Neuškodila ta dlouhá odloučení vašemu manželství?
To by vám měl zodpovědět nějaký sexuolog... Ale ne - my vždycky dávali přednost dětem, takže naše manželství to spíš upevnilo. Kdybych tu zůstala, možná bychom se rozvedli. (usmívá se) Ale zcela jistě bychom si šli na nervy.
Myslíte?
Svoji druhou sezonu prožil Jaromír v Americe sám a my tady byli strašně nesví. Když měl v noci hrát, tak jsme nervózně čekali, až se po zápase ozve - nevěděli jsme, co s ním je, a tak jsme na sebe byli smanželem navrčenější. Ale nakonec jsem se do Ameriky vrátila a po zápasech si zas už s mužem automaticky volala, abychom věděli, co se děje. Tohle naši rodinu drželo.
Proč jste tehdy byli tolik nervózní?
Tomu říkám pupeční šňůra. Kdykoli hraje Jaromír v New Yorku a já jsem na Kladně, tak jdu ve dvanáct spát, ale v jednu se budím. Vezmu počítač, sluchátka a teprve po přímém přenosu ze zápasu si jdu lehnout. Do té doby se bojím o jeho zdraví, ale i o výsledek, protože hokejem žiju. A řeknu vám, že takovou pupeční šňůru nemám sama - když mi Jaromír vyčinil, že jsem blázen, když nespím, tak Petr Průcha řekl: "Moje máma se taky probouzí."
Kdybyste byla mladá, nezadaná holka, chtěla byste s Jaromírem žít?
Ne. Nechtěla bych žádného sportovce.
Proč ne?
Je to hrozný život. Partnerky sice mají všechno, kdekdo jim závidí auta, dovolené, ale není to jednoduché. Věčně jsou na cestách nebo samy. Nemůžou jít se svým chlapem do kina, protože hokejisti pořád hrajou - kariéra je strašně krátká. S tím dokážu žít jako máma, ale pochybuju, že bych to zvládla jako partnerka.
Je Jaromír v takhle stereotypním životě šťastný?
Myslím, že mu jednou bude chybět. Bere to jako člověk, který chodí denně na šichtu.
Pro něj bude konec kariéry asi opravdu těžký...
Ještě si to neuvědomuje, ale myslím, že bude. On hokeji doopravdy propadl. Ale třeba si najde i jiné záliby, možná přijde rodina.
Vivat Las Vegas!
Tak jaký je Jaromírův vztah k penězům?
To bych ho musela hodně pomluvit... Já třeba nesnáším nepořádek v peněžence, takže mu vyndávám drobné z kapes a znovu a znovu mu ty bankovky srovnávám od největší po nejmenší. Nevím, po kom ten svůj nepořádek v penězích zdědil, protože i manžel je na tohle pořádnej.
Ale co větší obnosy? Ví on vůbec, kde všechny peníze má a kolik jich právě je?
Řekla bych, že na to trochu kašle. Nechá to na svém bankéři a mě se jen občas zeptá, kolik tam je, protože mám všechno na počítači. Jemu to je docela jedno. O peníze by se jednou musela starat jeho přítelkyně nebo manželka.
Vadí vám hodně, když sází v kasinu?
To víte, že nemám radost. Ale byl jste někdy v Las Vegas? Protože kdo tam nebyl, ten neviděl Ameriku. Jednou jsme jeli na dovolenou na Havaj a potom do Las Vegas, a zatímco na Havaji jsme se po týdnu na pláži nudili, v Las Vegas jsme chodili každý den na jiné atrakce. Jsou tam kouzelníci, zpěváci, koncerty, všechno. Stačí chodit jenom po tom kasinu - já myslela, jak tam je nade mnou modrá obloha, a až později mi došlo, že to je strop! Klidně tam vydržím celou noc koukat, jak se lidi baví. Nemusím vsadit ani žetonek.
Ano, ale Jaromír občas prohrával desetitisíce dolarů.
To jsem mu neschvalovala, ale jako si nenechá radit při výběru partnerek, tak by mě neposlechl ani v tomhle. Spíš by mě poslal někam. Protože on je hrozně soutěživej - když zjistí, že hraju na počítači, tak musí překonat můj rekord. Rekordman chce být ve všem.
Co byste dnes dělala, kdyby se Jaromír nenarodil? Pracovala na statku?
Ale my na statku děláme dodnes - pořád máme kolem třiceti hektarů půdy, kombajny, obilí. Takže i bez hokeje bychom žili, jak žijeme. Já jsem sice v posledních patnácti letech strávila víc času v Americe, ale stejně - po sezoně se vždycky přijelo, vyndaly se věci z kufrů a šlo se na pole. Jen nevím, co se stane, až tady jednou generace mého muže nebude.
Děti asi statek nepřevezmou.
To radši ani nechci vědět, protože hospodářství se vždycky dědilo z pokolení na pokolení, a my s manželem oba pocházíme ze zemědělských rodin. Máme to v sobě nějak zakořeněné.
Když jste před revolucí vstávala v pět ráno na pole, byla jste šťastná?
Na poli jsem byla ráda, nevadilo mi to. Za komunistů jsem zažila hodně srážení, už od školy - zavřeli mi kdysi tátu a manželovi taky. A asi proto jsme měli zakódováno, že něco musíme dokázat a pomoct našim dětem. To bylo zadostiučinění.
Oznámila už jste někdy Jaromírovi, že jste na něj hrdá?
I když se třeba nedaří, tak mu řeknu: "Prohráli jste, ale tvoje hra se mi líbila." Možná to někdy potřebuje slyšet. I když tomu nepřikládá velkou váhu.
Vysvědčení od matkyČím by Jaromír Jágr mohl být po konci kariéry? Anna Jágrová komentuje, na co by se její syn jak hodil. Známky dává jako ve škole. zemědělec 3 politik 2 otec na mateřské 3 učitel tělocviku 1 farář 1 televizní moderátor 2 |
