Věříte, že to bylo i díky nápisu na hokejce?
Jasně! Kdybych tomu nevěřil, tak si to na hokejku nenechám psát. (smích)
Taky máte blonďatý přeliv. To musel každý z týmu?
Řekli jsme si, že všichni by si na hlavě měli něco udělat. Oholí se, nechají si tam pruh, nebo se obarví. Já zvolil blonďatou klasiku, jako vždycky.
Kdy jste dal naposledy dva góly?
Pokud nemyslíte trénink, tak ve finále se Spartou před dvěma roky.
Nemyslel jste v zápase s Třincem už i na hattrick?
Určitě, to je přece samozřejmé. (úsměv) A kdyby se mi povedl, hned bych třeba pomýšlel i na čtvrtý gól... Kdepak, nijak jsem se dopředu zvlášť netlačil. Dvakrát jsem to ještě dostal na modrou, ale to bylo všechno. Udělám každopádně maximum pro to, abych v play-off udržel průměr dvou vstřelených gólů na zápas. (smích)
Po vašem druhém gólu praštil třinecký gólman Vojtek svého spoluhráče Kundrátka. Stalo se vám někdy něco podobného?
Ne, tohle nám Adam Svoboda nedělá. Co bych tomu říkal? Asi nic, byl bych vykulenej a odjel bych na střídačku. Určitě bych mu to nevracel.
Vstup do zápasu jste měli drtivý. Soustředili jste se na něj hodně?
Všichni jsme už byli na hokej hladoví. Těšili jsme se a bylo to asi vidět. Od prvního vhazování jsme všichni hráli důrazně.
Čekali jste, že to bude tak jednoduché?
Ale ono to nebylo zas tak jednoduché. Ve druhé a ve třetí třetině se hrál vyrovnaný hokej. Měli jsme štěstí, že jsme dali tak rychlé góly.
