Hrával za reprezentaci od šestnáctiletých po dvacítky, okusil i mistrovství světa v Pardubicích. Na medaili tehdy Česko nedosáhlo.
Osm let byl v zámoří. Teď, když se ukázal doma, dostává šanci reprezentovat. „Je to super. Jsem příjemně překvapený,“ svěřil se.
Že by ho to vůbec nenapadlo, to ne. „Vědělo se, že v reprezentaci budou chtít zkoušet další hráče. Šance tu byla a jsem rád, že jsem mezi těmi zvolenými.“
Nepřemýšlí o tom, jestli to bude první a poslední start. „To bude záležet asi až na tom, co budu na turnaji předvádět,“ je si vědom.
Minulý týden v televizním utkání s Pardubicemi vyrovnal na 3:3 a tým vyrazil za výhrou. „To je vždycky skvělý pocit, když se zápas otočí a podílíte se na tom.“
O nominaci se dozvěděl v pondělí až po jejím zveřejnění v médiích. „Měli jsme volno, tak jsem si vypnul telefon a odpočíval jsem,“ vysvětloval.
Z nových spoluhráčů zná Blaťáka, Žižku, Melichara. Se Žižkou se utkal v zámoří na farmě a potom spolu hráli v All Stars Game výběrů z farem. S Blaťákem hrával v reprezentaci a s Melicharem nastupoval ještě nedávno v extralize. I Melichar měl premiéru v nejvyšší soutěži až letos.
V reprezentaci by se rád zdržel co nejdéle. „S tím tam jde každý hráč,“ připomněl. „Každý by tam měl rád stabilní místo.“
Už také věděl, že za Švédsko bude hrát i kouzelník Forsberg. „Na to už se těším,“ usmál se.
V NHL už se proti Forsbergovi postavil. Když hrál za Ottawu. „Ale abych se přiznal, byl jsem v takovém kolotoči, že jsem koukal na svoje výkony a nekoukal jsem, proti komu vlastně hraju.“
