A mění se tím pádem pro vás něco?
Kromě nějakých povinností, které budu mít navíc, asi ne. Herně i v kabině to bude stejné. Jedině snad, že se jako kapitán budu spolu s asistenty snažit ostatní vyhecovat v zápase.
Umíte být ostřejší?
Na to jsou tady trenéři. Já budu muset dát dohromady partu a dělat dobrou atmosféru v kabině. Ale abych na někoho ječel, to je zbytečný. Každý ví, jak má hrát a co v daný moment udělat.
A rozmlouvat s rozhodčími umíte?
Když se mi něco nezdá, tak se s nima občas bavím. Ale můj hlavní úkol je hrát.
Už vám ke kapitánovi gratulovali táta s bratrem Františkem?
Ti to zatím asi ještě nevědí.
Opravdu?
S bráchou jsem mluvil naposledy v sobotu, ten má teď jiné starosti. Čeká ho totiž ještě jedna operace s nohou. Ale brzo s oběma budu mluvit, tak jsem zvědavý, co budou říkat.
Co bratra přesně trápí?
Má něco s kotníkem, nemělo by to být nic hrozného. Ale když se musí něco otevřít, není to nikdy nic jednoduchého.
Vraťme se k vaší nové roli. Jak dlouho jste tušil, že se stanete kapitánem?
Věděl jsem, že jsem jednou z variant pana Hadamczika, ale do poslední chvíle mi nic neřekl. Mě, Patrika Eliáše a Filipa Kubu, kteří jsou mými zástupci, si vybral asi proto, že jsme starší a máme něco za sebou.
To vám trenér řekl na sobotní poradě s týmem?
Tam se řešily jiné věci. Třeba jak budeme na mistrovství hrát. Šlo o taktickou poradu, od bránění přes hru ve středním pásmu až po útočení, abychom byli všichni na jedné notě. Každá lajna přece musí na ledě předvádět stejný systém.
A jaký máte pocit z týmu?
Dobrý. Atmosféra je příjemná, nikdo se nenudí. I tréninky jsou zatím v tempu a každý už se těší na ten první zápas. A je jedno, kolik tady bude hráčů z NHL. V Česku by se klidně dala poskládat tři kvalitní mužstva.