O vašem jménu se pro pozici šéftrenéra hokejového svazu mluvilo už delší dobu. Jak probíhala jednání?
Je to dlouhodobější záležitost, někdy od prosince to začínalo mít konkrétnější obrysy. A v únoru během olympijské přestávky jsme se vlastně dohodli.
S Linköpingem jste jako kouč bral bronz ve švédské lize. Nepřemlouvali vás, abyste tam zůstal?
Chtěli by, ale nedohodli jsme se. Oni nabízeli dva roky, já bral jen rok, protože mě to táhne do Česka. Už jsem se psychicky chystal, že se budu vracet domů.
Určitě jste rád, že je v Česku zájem o vaší práci.
Těší mě, že jsem dostal důvěru. Ale druhá věc je začít pracovat. Nástup byl plánovaný od prvního května, ale když jsem viděl, co je všechno třeba udělat, začali jsme radši dřív.
Co je všechno potřeba tak rychle udělat?
Vybrat realizační týmy včetně trenérů od šestnáctky až po dvacítky, vytvořit program pro tyhle mládežnické výběry. Musíme začít hned. Letadla ze Švédska nelétala, tak jsem přijel autem.
Jak dlouho trvala cesta do Prahy?
Asi šestnáct hodin. Včetně lodi.
Cíl: Udržet hokej tam, kde jsme
Se svazem máte smlouvu na dobu neurčitou. Jak dlouho byste chtěl v nové funkci vydržet?
Když mě to bude bavit, tak co nejdéle. Můžeme se pohybovat v horizontu dvou až pěti let. Nechtěl bych úplně nechat trenéřiny, ta mě strašně baví, přestože mám za sebou patnáct let na vysoké úrovni a někdo mi spočítal, že přes tisíc odkoučovaných zápasů. Ale pořád nejsem opotřebovaný a neztratil jsem chuť. Na druhou stranu i díky těmhle číslům si myslím, že můžu dělat hokej z jiného, takového manažerského pohledu. Baví mě, že je tady prostor něco nastartovat a rozjet.
NEÚSPĚŠNÍ. Na podobný obrázek jako naposledy ten z olympiády ve Vancouveru si už čeští fanoušci zvykli. Hokejisté se z velkých turnajů vracejí bez medailí.
Jaké si kladete cíle?
Ročníky mezi šestnácti a dvaceti lety posunout o pár procent nahoru nebo aspoň udržet tam, kde jsou. Musíme být realisté, není tu už tak silná generace jako dřív. Další věc je zkvalitnění úrovně profesionálních trenérů, zkvalitnění práce v klubech, lepší přístup hráčů. To se lehce říká, ale hůř provádí.
Co pro to může udělat svazový šéftrenér?
Musíme tlačit na kvalitnější přípravu mimo led i na ledě, mít lepší program pro mládežnické výběry. Aby hrály častěji s Kanadou, Amerikou a se Švédskem a odstřihly se zápasy s Polskem a Maďarskem. Myslím, že tím to posuneme, ale aktuálně můžeme být i rádi, když zastavíme propad.
Vidíte to skutečně tak černě?
Podle mého názoru je reálné při dobré shodě okolností končit do šestého místa. Ale pokud budeme mít finančně zabezpečené programy, za deset let se budeme schopni znovu přiblížit absolutní světové špičce. Pro mě je vzorem celý komplex švédského hokeje.
V čem Češi tak zaostávají?
V práci s mládeží mezi patnácti a devatenácti lety. Tam nám ujela i Amerika, Kanada... Oni převzali to, co dřív nedělali. A my to už naopak nemáme v takové míře. Letní kempy, školy, to u nás bylo běžné a tam ne. A dnes to tam oni dělají celoročně.
Co si myslíte o odchodu českých juniorů do Kanady?
To nás hodně bolí. Spousta rodičů to bere jako sociální záležitost, jejich děti si zlepší angličtinu a životní standard, ale nevidí, že jim ubírají na standardu hokejovém.
Opravdu to tak je? V Česku mladí hokejisté kolikrát nemají lákavější alternativu ani šanci prosadit se třeba mezi dospělými.
Musíme jim takovou alternativu nabídnout. Mít kvalitní program, kvalitní tréninky. Tak jako ve Finsku nebo Švédsku. Tam výzkumy jasně dokumentují, že je efektivnější zůstat doma. Švédové jsou dokonce zásadně proti tomu, aby hráči působili dál než sto kilometrů od domova.
Reprezentace? Máme dost kvalitních trenérů
V pondělí bude výkonný výbor volit nového trenéra seniorské reprezentace. Vy sice nemáte volební hlas, ale vaše slovo bude mít určitě velkou váhu.
Tohle je hodně specifická věc, kterou svaz připravuje už delší dobu. Prezident Tomáš Král se mnou konzultoval spoustu jmen včetně zahraničních trenérů. Já osobně jsem pro, aby hlavním koučem byl Čech. Myslím, že tady je dost kvalitních lidí. Všechny kandidáty moc dobře znám, řekl jsem svůj názor, konečné rozhodnutí je na svazu.
Podle zákulisních informací je velkým favoritem Alois Hadamczik. Jak se díváte na to, že by národní tým vedl znovu on?
Nechtěl bych se vyjadřovat k jednotlivým jménům. Všichni kandidáti, ať je to Lojza Hadamczik, Zdeněk Venera nebo Josef Jandač, jsou trenéři, kteří mají co nabídnout a mají i dost zkušeností.
Kdo bude trenérem reprezentace? (zleva) Alois Hadamczik, Zdeněk Venera, Josef Jandač, nebo někdo jiný? Nereálné není ani angažmá Slavomíra Lenera (vpravo).
Na angažování zahraničního trenéra se tedy nedíváte jako na pokrokovou věc?
Naopak. Myslím, že je to dobrá myšlenka. Český hokej potřebuje takový impuls. A pokud ne na úrovni reprezentace dospělých, kde by mohl být asistentem, tak v mládežnických kategoriích.
Nebyla by takovým impulsem i nová tvář na místě hlavního kouče u A týmu?
Já to nechci komentovat. Kdo bude trénovat národní tým, se teprve rozhodne. A všichni kandidáti splňují kritéria pro odvedení kvalitní práce.
Budete mluvit i do toho, kdo by měl dělat asistenty u reprezentace?
Rád bych na tom participoval, i když je jasné, že hlavní trenér bude mít největší slovo. Já chci, abychom na tom pracovali dohromady.
V souvislosti s tím by ale bylo potřeba také obrousit hrany. V posledních měsících se ukázalo, že ne všechny vztahy mezi trenéry nebo manažery v Česku jsou ideální.
To je pravda. Osobně se mi to nelíbí, chci na tom pracovat. Může tu být sem tam nějaký výkřik, ale nesmí to přerůst rámec, za kterým už to škodí samotnému hokeji.
