Další krok za úspěchem ho čeká dnes, kdy se v úvodním semifinále poprvé postaví proti střelcům Karlových Varů.
Budou Karlovy Vary kvalitnější soupeř, než pro vás bylo ve čtvrtfinále Kladno?
Neřekl bych, že budou lepší nebo kvalitnější, ale mají širší kádr. Jiný styl a hrají i důraznější hokej. Mají větší a agresivnější útočníky, kteří při napadání dohrávají souboje.
V základní části jsme s nimi hráli vyrovnaná utkání.
Vary se spoléhají na útok Kumstáta se Skuhravým. Sledujete je?
Pro gólmana jsou nepříjemní. Cloní před brankou a není jednoduché přes ně vidět střelu. Soustředí se na dorážky, tečování, to je jejich styl. Při napadání mají dlouhé hokejky a dokážou vypíchnout spoustu puků.
Ve čtvrtfinálové sérii s Litvínovem se Vary pokoušely o atakování brankářů. Jste na to připravený?
To patří k play-off. Když je někde u branky puk a hráči po něm jdou a chtějí ho dorazit, pak to je v rámci pravidel. Ale vlítnout do gólmana v rychlosti, to je hloupost. Tam jde o zranění.
Byla to pro vás velká změna, když jste letos oproti minulým sezonám do play-off postoupili jako favorit?
Bylo to hlavně znát v prvním kole. Cítili jsme roli favorita. Nastoupilo první mužstvo po základní části proti mužstvu, které postoupilo z předkola. Věděli jsme, že musíme Kladno udělat za každou cenu.
Dvakrát jste hráli semifinále. Cítíte, že to letos vyjde na titul?
(Pousměje se) O tom nemůžu takhle uvažovat. To jsou otázky, na které nemůžu dobře odpovědět. Je přáním každého hráče, aby šel co nejdál, ale může se stát cokoliv.
Pociťujete, že na vás mužstvo při utkání stojí? Dá se to vůbec popsat?
Nedá.
Nebyla pro vás od čtvrtfinálových zápasů přestávka moc dlouhá?
Klidně bychom zvládli hrát dřív. Kdyby to šlo posunout, stačilo by čtyři pět dní. Doléčit šrámy, trochu si odpočinout. To by bylo akorát.
Musíte v sobě někdy po zápase krotit emoce, nebo zůstáváte stále klidný?
Záleží na zápase. Někdy mám také po špatném zápase problém. Člověk se s tím musí vypořádat sám a v tom mu nikdo nepomůže. Samozřejmě je jednodušší, pokud se vyhraje.
Pak je snadnější se odreagovat a připravit na další zápas. Po prohraném zápase všechno více bolí a všechno se více rozebírá. To je těžší zbavit se pocitů a myšlenek a připravit se na další zápas.
Může se člověku v sedmatřiceti letech ještě zdát o hokeji?
Občas se probouzím s tím, že na mě letí puk. V podvědomí to asi je. Člověk je na ledě každý den a zápasů se odehraje dost. Určitě jsou v podvědomí a sny neovlivníme.
Kdy vám naposledy vaše děti, syn Eddie nebo dcerky, po utkání řekly: „Táto, dneska jsi chytal parádně“?
Po každém zápase můžou jít do kabiny. Když vyhrajeme, přijdou a poplácají mě po betonech. Ale když je prohraný zápas, říkám jim, aby do kabiny nechodily, protože není dobrá nálada a že se to nehodí.
