Doma mu na stolku pořád leží knížka o jižních Čechách. Na zdi má zase zarámovaný hokejový dres Českých Budějovic. Stále vzpomíná na tatarák, a až mu trochu povyrostou dcery, přijede s celou rodinou do Českého Krumlova i na Hlubokou. I pět let poté, co Andrew Ference pomáhal během výluky NHL postoupit českobudějovickému klubu zpět do extraligy, tenhle kraj pořád miluje.
"Byl to jeden z mých nejlepších roků. Poznal jsem skvělé lidi a žil v krásném městě," vzpomíná 31letý kanadský obránce. Teď je v Česku znovu. Dnes a zítra v Praze odehraje za Boston dva zápasy NHL proti Phoenixu. "Jen je škoda, že se nedostanu do Českých Budějovic," litoval.
Andrew FerenceZa současný Mountfield odehrál sezonu v I. lize ročníku 2004/05. Jako obránce si připsal sedm branek. Přivedl ho Roman Turek, který s ním hrál v Calgary. Když se Ference loučil, dostal od fanoušků českobudějovického klubu zlatý prsten. "Jsem rád, že jste mě vzali mezi sebe. Jste ti nejlepší fanoušci hokeje, které jsem zatím poznal," vzkázal jim tehdy. |
Ale zdejší klub vás zval, že?
Jo a i já jsem se chtěl přijet podívat na středeční zápas (s Brnem). Ale vedení Bostonu mě nepustilo, řeklo, že na to není čas. Oni mi šéfují, takže jsem musel poslechnout. Chtěl jsem vidět arénu, město a třeba si i popovídat s Romanem Turkem. Prý už nehraje hokej, jo?
Je to tak. Během letní přípravy skončil.
Vidíte a já si myslel, že bude hrát hokej do padesáti. Určitě si to ale dobře rozmyslel a musím říct, že měl skvělou kariéru. Je to můj velký kamarád, vždyť právě on mě do Českých Budějovic přivedl a jsem mu za to dodnes vděčný. Až sem jednou přijedu na dovolenou, tak se mu nastěhuji do baráku.
Až tak se vám tady líbí?
Prožil jsem tu fantastický rok, byl to jeden z mých nejlepších. Užil jsem si tu spoustu zábavy, měli jsme skvělý tým s výbornými spoluhráči, a především jsme postoupili zpátky do extraligy. Chci si do Česka jednou zajet na dovolenou, ale teď jsou mé dcery ještě malé. A nezůstanu jen v Praze, chci se podívat i do Českých Budějovic, Českého Krumlova či na Hlubokou, kde jsem bydlel.
Umíte ještě něco česky?
Jak se máš. Na zdraví. Dobrý den. Pivo. Zkrátka samé užitečné věci, co se hodí. A ještě umím čés... Taková ta polévka.
Myslíte česnečku?
Přesně, ta je skvělá. A pak taky miluji tatarák. Poprvé jsem ho jedl až tady. Moc jsem se těšil na české jídlo i památky v Praze. Však jsem o nich taky klukům vyprávěl. Oni vůbec nevěděli, co od Česka čekat. Je tu jiné jídlo, kultura i architektura než v Americe, a tak jsme hned v neděli po příletu vyrazili do ulic. Prošli jsme si Staroměstské náměstí, Karlův most, já se pak v dalších dnech vypravil ještě k Lennonově zdi či Tančícímu domu.
Vy byste tu mohl dělat průvodce.
To jo. Jen bych potřeboval ještě takový ten deštník, co vždycky oni nosí a křičí: Následujte mě. Máme sice v týmu Davida Krejčího, ale ten je odněkud z Moravy, takže si myslím, že znám Prahu lépe než on. Ten rok v Česku mi prostě zůstal v paměti. Nejdřív jsem byl zklamaný, že se nerozjela NHL. Ale pak jsem mohl jít sem. Poznal jsem jinou kulturu. Potkal skvělé lidi, žil v krásném městě.
Máte v Americe nějaké vzpomínky na Česko?
Mám! Kluci mi tehdy dali krásnou knížku o jižních Čechách, kterou mám pořád na stolku v pokoji. Dostal jsem i budějovické vlajky, zarámovaný dres a taky nádherné dřevěné hračky. Děti jsou z nich nadšené.
