Jak mu po hořkém momentu bylo? Přerazil hůl vejpůl? Uzavřel se do sebe? Spalo se mu špatně?
„Promiňte, dneska nebudu mluvit. Co byste chtěli slyšet? Že se hecuju se sparťany?“ ptal se v pátek nakvašeně novinářů a uháněl pryč.
Slavia byla blízko vedení 2:0 v semifinále, při němž by postup měla na dosah. „Škoda té hrubky,“ pravil kouč Vladimír Růžička. „V tu chvíli bych vzteky rozkousal cokoliv. Musel jsem se hodně držet, abych nevybouchnul.“
Napadne vás: To byl v šatně rachot! A jak to musel slíznout ten Kučera...
Jenže svědectví o podobných událostech se z kabiny nevynášejí. „Nemá cenu to rozebírat, my potřebujeme co nejrychleji zapomenout,“ prohlásil Růžička. „Nemrzí to jenom mě. Já vím, že to nejvíc štve samého Frantu.“
Zarputilého poctivce se zastávali i spoluhráči. „To se mohlo stát každému,“ pravil kolega Jan Novák.
Taky útočník Patrik Martinec obhajoval Kučeru: „Někdo jiný by puk radši napálil do páté řady. Franta chtěl rozehrát a dostat nás do přečíslení.“
A kapitán Josef Beránek si přisadil: „Na ledě jsou čtyři hráči. Frantovi se něco nepovedlo, ale my si musíme navzájem pomáhat.“
