Rok v zámoří splnil jeho očekávání. Byl třetím nejproduktivnějším hráčem týmu Grand-Rapids a v Detroitu mu po sezoně řekli: Počítáme s tebou.
Teď už si téměř čtrnáct dní užívá v Česku. Hraje tenis, navštěvuje známé. „Pendluju mezi Vsetínem a Olomoucí,“ usmívá se. Pomalu začíná trénovat se Vsetínem, čekají ho i akce Jágr týmu.
Jak hodnotíte svoji první sezonu v zámoří?
Spokojený jsem s hraním na farmě, kde jsem dostal hodně prostoru. Za první mužstvo jsem odehrál dvanáct zápasů a prostoru bylo o hodně méně. Ale zase bylo skvělé být v jedné kabině se všemi hvězdami, i když jsem pak některé zápasy sledoval jenom z tribuny.
V Česku jste byl klíčovým hráčem Vsetína, hrál jste v reprezentaci. A v Detroitu jste většinu sezony strávil na farmě. Nelituje svého odchodu do zámoří?
Určitě ne. Už proto, že se kádr v Detroitu bude časem měnit a už bych všechny ty hokejové legendy nemusel zažít v jedné kabině. V prvním týmu jsem byl na začátku sezony, pak v listopadu a povolali mě, i když jsme s farmářským týmem vypadli z play-off. Už to, že vybrali mě a jednoho švédského obránce, pro mě znamenalo dobrý signál.
Jak vás hodnotili v Detroitu na mítinku po sezoně?
Říkali, že jsou s mými výkony spokojení, ale bylo tam to ale. Mám zapracovat na postavě, být rychlejší, připravenější. Ale celkově mám z toho hodnocení dobrý pocit.
Na farmě jste dosáhl 49 bodů v základní části. Jste spokojen se svými výkony?
Hráli jsme hokej, až na zápasy, které se braly jako derby, jsme se moc neřezali. Postupem času jsem dostal hodně prostoru na ledě, zlepšil se v bránění. Nakonec jsem i nějaké body udělal, mohlo to být samozřejmě i lepší, ale i tak jsem s první sezonou spokojený.
Ale měl jste i problémy. Byl jste potrestán za urážku frankofonního Kanaďana Gamacheho. Co se přesně stalo?
To bylo v zápase s Milwaukee. Slyšel jsem ta slova v kabině. Vůbec jsem to nemyslel rasisticky. Smůla byla, že to slyšel čárový rozhodčí, který mě prásknul. Nakonec se to obešlo bez trestu. Jenom mně domluvili. Viceprezident AHL mi řekl, že ví, že jsem tam první rok, tak to nechá být. Ale určitě jsem se z toho poučil. Nic příjemného to nebylo. Příště si dám pozor.
Příjemné momenty ale převažovaly. Jaký vám nejvíc utkvěl v paměti?
Zážitky jsem měl každý den, hlavně v kabině prvního mužstva. Ale třeba listopadová cesta s Josephem na zápas, to bylo něco. Jeli jsme autobusem na zápas do Clevelandu a když jsme tam dorazili, tak nám řekli, že nás povolali do prvního mužstva a máme jet do Buffala. Naskládali jsme věci do děsně malého auta a vyrazili.
A v Buffalu jste pak dal svůj první gól v NHL…
To byl samozřejmě skvělý pocit. Na druhou stranu: byl to gól na pět dva, který už toho moc neřešil. Přesto mě potěšil. První gól v NHL jsem už dal a uvidíme, co bude dál (smích).
Na přelomu roku jste ale zažil i velké zklamání. Byl jste kapitánem reprezentační dvacítky, která na šampionátu ve Finsku nedosáhla na medaili…
Na ten turnaj doteď nevzpomínám rád. Byli jsme sedm minut od medaile... Za tři roky jsme ve dvacítkách žádný úspěch neudělali. O to víc mě mrzí, že se to nepovedlo ani ve Finsku. Byla to pro mě poslední šance hrát ve dvacítkách. Nakonec byl největším úspěchem bronz na osmnáctkách na Slovensku.
To je asi trochu málo. Váš ročník 1984 byl považovaný za jeden z nejsilnějších. Proč se podle vás této silné generaci nepovedl výraznější úspěch?
Mistrovství světa jsou krátkodobé soutěže. Vyhrát je můžete, když vám přeje štěstí. Ale také můžete hrát skvělý hokej, nepovede se vám jedna třetina a je po úspěchu. Ale na druhou stranu musím uznat, že po celou dobu nás Američané i Kanaďané na turnajích předčili.
Loni jste byl i na mistrovství světa ve Finsku, takže jste zažil jeho atmosféru. Sledoval jste na dálku šampionát v Česku?
Jasně. Když jsme byli v s Detroitem v Calgary, tak tam dávali v televizi zápasy i šoty. Sice jsem byl na mistrovství světa, ale atmosféru, jaká byla v Praze, jsme nepoznal. A to musí mrzet každého, kdo si tam nezahrál. Hokejem žila téměř celá republika. I proto muselo být pro kluky strašně těžké, aby se vyrovnali s vyřazením.
Calgary nakonec Detroit ze Stanley Cupu vyřadilo a Hockeytown už druhý rok čeká na úspěch. Zklamání bylo asi obrovské, že?
To bylo hodně nepříjemné pro všechny. Samozřejmě od mužstva všichni čekali úspěch, už proto, že pro řadu hráčů do byla možná poslední šance v kariéře. Třeba nás ale vyřadil budoucí vítěz Stanley Cupu…
Co vás čeká v nejbližších dnech? Už trénujete na další sezonu?
Tento týden pomalu začínám s přípravou. Občas hraju tenis, se Vsetínem jsem už byl dvakrát na fotbálku a budu s nimi i trénovat. Navíc mě čekají akce s Jágr týmem a ještě nějaká dovolená. Ale nikam daleko nechci, spíš mě lákají lázně v Třeboni, tam je to opravdu parádní.
Jaké máte plány na další sezonu? Hrozí výluka v NHL, ale vy byste asi s dvoucestnou smlouvou v Česku působit nemohl. Nebo je nějaká šance, že byste si za Vsetín zahrál?
Není to jisté, ale je pravda, že spíš půjdu hrát na farmu. Ale za Vsetín bych hrál rád. S klubem jsme v kontaktu. Pokud tam zůstanou správní lidé, přijde pád dobrých hráčů, tak kouzlo toho klubu bude pokračovat. Uvidíme, jestli se bude NHL hrát. Pokud ano, tak bych se chtěl udržet se co nejdéle v prvním týmu a odehrát za Detroit co nejvíc zápasů.
