„Teď to bolí, bohužel přišlo vyrovnání těsně před koncem. Ale v neděli je další zápas, takže si z toho nemůžeme dělat těžkou hlavu,“ tvrdí olomoucký kapitán.
Jak prožíváte konec sedmizápasové série výher?
Někdy je to kolikrát spíš na otravu. Každý se nás pořád ptá. Teď to skončilo, jedeme od nuly. Máme bod, pořád bodujeme, takže to není až tak špatné.
V první třetině jste měli navrch, od poloviny zápasu jste ale začali uvadat. Jaká byla příčina?
Chtěli jsme být od začátku aktivnější. Vletěli jsme do toho, byli jsme jednoznačně lepší. Ale tempo jsme nevydrželi, Vítkovice začaly hrát ve vlastní třetině chytře, nechávaly si od nás odstup a my jsme hodně trefovali první hráče. Možná jsme z toho byli trochu i frustrovaní.
Proto jste se v poslední části složitě dostávali k brance?
Už to byl urputný boj, možná docházely síly, led už byl špatný. Dostali jsme gól do šatny, byli jsme z toho splavení, nedostali jsme se do toho úplně. Pak jsme před koncem dali gól, ale možná jsme štěstí nešli tolik naproti jako v minulých zápasech. Bohužel to teď tak nevyšlo. Remíza je asi zasloužená.
Olesz vyrovnal hned po buly, když se prosmýkl obranou. Kde byla chyba?
Každý gól je něčí chyba. Bylo tam smolné vyloučení, vysoká hůl, soupeř najel do hokejky, když vyhazoval náš obránce. Buly se samozřejmě musí uhrát.
V obranné dvojici hrajete s Pavlem Skrbkem, body sbíráte oba. Jak máte rozdělené úkoly?
Tohle neřešíme, vyhovíme si. Pavel si rád zaútočí, ale když vyjedu já, tak jde za mě. Vždycky se domluvíme. Chceme bodovat, nedostat gól, a když jsme na ledě, tak chceme přispět k brance. Teď to vychází, je začátek sezony, možná se do toho dostanou ostatní hráči.
