Když jsem ho na podzim 2004 při výluce v NHL doprovázel za prvním angažmá v sibiřském městě, viděl jsem to nadšení zblízka.
"Neběhej tu! Dívej se na Jágra, ať se něco naučíš!" okřikoval syna chlapík s placatou čepicí v hledišti omského zimáku. Kvůli českému útočníkovi se chodilo i na tréninky.
Novináři roztřeseně popisovali, jak se s mistrem osobně setkali: "Zdá se, že už přichází do letištní haly. Ano, je to on." A vynášeli ho až k nebesům třeba jen proto, že se v Moskvě cestou z kabiny zastavil u fanoušků a rozdával autogramy: "Nevydržel jsem to a zvednutým palcem jsem mu ukázal, co si o něm myslím. Maladěc!"
Hrdé sibiřské město se mohlo chlubit někým, koho ani Moskva nebo Petrohrad neměly. Jágr si v Omsku získal obyčejné lidi, spoluhráče, manažera klubu Bardina i gubernátora oblasti Poležajeva.
Šéfové z Omsku letos lámali Jágra pět měsíců. On zažil hodně projevů náklonnosti, ale nikdo ho nezbožňoval tak jako Rusové. Jistě, Jágra do Omsku nepřivedly jen city. Vydělá tam dvakrát víc, než mu nabízeli v NHL. Ale taky podle něj postaví útoky i taktiku. Přidělí mu řidiče, splní mu snad jakékoli přání.
V Rusku se cítí líp taky díky pravoslavnému vyznání. Svaté obrázky visí i v šatně týmu. Avangard navíc loni otevřel novou arénu.
I když nic není perfektní, ani Jágrův "sňatek" s Omskem. Prý se tam nechtělo Jágrově partnerce. Kontinentální liga zdaleka nemá tradici NHL. Budou ho štvát bídní rozhodčí. Pakliže Jágr dodrží dvouletý kontrakt, nebude už pro diváky vzácný. Nebude-li hrát skvěle, bude to zklamání. A jakmile se Rusům hokejista znelíbí, vyhodí ho. To však Jágrovi nejspíš nehrozí.
