Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Omský ráj. Kam se hrabe New York!

OMSK. V téhle aréně teď ženou fanoušci Jaromíra Jágra do útoku. | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

26 2008
Omsk (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Přestaňte se už divit, že Jaromír Jágr opustil Manhattan kvůli sibiřskému Omsku. "Kdybych si měl vybrat, usadil bych se spíš tady než v New Yorku," říká. Na kraji frekventované ulice mezi jinými drahými auty právě zaparkoval černý Mercedes AMG. Vystupuje z něj elegantně oblečený pár – hokejista Jaromír Jágr a jeho sličná přítelkyně Inna Puhajková.

Po novém chodníku ze zámkové dlažby během pár vteřin dokráčejí do hezké restaurace, kde tlumeně zní Lennonova Imagine, a usadí se ke stolu ke známým. To není Manhattan. To je Omsk. Marxova třída. Restaurace U Švejka.

Co se týče přepychu, nemusel se Jágr po letním přestěhování z New Yorku uskromnit téměř v ničem. Kdo má peníze, žije si i v sibiřském velkoměstě na úrovni. Omsk navíc Jágrovi nabízí slovanskou pohostinnost a vřelost. "Rusáci mají velký srdce," říká s uznáním. "A mě vzali za svého."

Platí ho královsky, starají se o něj málem jako o prezidenta. Mezi řadou pravoslavných kostelů si oblíbil jeden, v němž se coby silně věřící člověk (nejen) před zápasem modlí. Snad nic mu na Sibiři nechybí.

"Kdybych si měl vybrat mezi Omskem a New Yorkem, usadil bych se spíš tady. Ale určitě se vrátím domů na Kladno. Nezviklalo mě ani vítězství ČSSD v krajských volbách," říká s úsměvem.

Jinak mu ale do smíchu moc není. Před necelými dvěma týdny při utkání v Čechově přímo vedle něj na střídačce zkolaboval jeho devatenáctiletý spoluhráč Alexej Čerepanov. Jágr pak ještě zblízka viděl, jak se ho lékaři před stadionem snažili oživit, a čekal u něj, než přijede sanitka.

Jágr o Omsku

V protisměru
"Nejsou tady zácpy jako v New Yorku. Jen se musíte přizpůsobit místním zvykům. Nikdo na mě netroubí, když jedu v protisměru, protože druhý den pak jede v protisměru zase on. Rychlost tu neměří, ale policie dost často zastavuje auta a kontroluje doklady."

Bez řidiče
"Když jsem tu hrál před čtyřmi lety, dal mi klub k dispozici řidiče. Většina cizinců v našem týmu ho má i teď. Ale než mu pořád volat, je jednodušší, když se seberu a dovezu se sám."

O kostelech
"Největší je Uspěnskij Sabor, právě dokončují jeho rekonstrukci. Já se před zápasem jezdím pomodlit do jednoho, který stojí blízko zimáku. Jak dlouho tam jsem? Různě. Když se cítím dobře, tak odjedu."

Nákupy? Bez potíží
"V supermarketech seženete všechno. Mají otevřeno 24 hodin denně. Kdykoliv můžu zajet na nákup, navíc jich mám několik jenom kousek od bytu."

Třikrát dráž než v USA
"Když chcete kvalitní oblečení, máte v Omsku dost obchodů na výběr. Jen ceny jsou třikrát vyšší než v Americe. Ve městě musí být hodně boháčů, jinak by ty obchody zkrachovaly, ne?" 

Jágr zblízka viděl, jak z něj vyprchává život. "Překvapilo mě, jak rychle bylo tělo bezvládné, jak rychle Alexej zbělal," řekl Jágr. "Nic podobného jsem předtím nezažil."

Řízky za pět minut na stole

U Švejka na velké LCD obrazovce vedle baru zrovna běží reklama na KHL. V této lize je Jágr hlavní reklamní tváří, v ní vydělává přes 100 milionů korun za sezonu.

Restaurace nepůsobí vyloženě snobsky, ovšem schází se v ní omská smetánka. Jágr je prominentním hostem. Zrovna se sem vrátil český šéfkuchař Jaroslav Psota, který slavnému krajanovi vyvařoval už před čtyřmi lety, když Jágr za Omsk hrál poprvé.

Pokud hokejista dostane chuť na kachnu, řízky, svíčkovou nebo třeba na nudle s cukrem a ořechy, jednoduše zavolá Psotovi a objedná si. "V New Yorku přijdu do restaurace a pak dvě hodiny čekám, než mi jídlo přinesou," říká Jágr. "U Švejka ho mám za pět minut na stole. A ke kachně si můžu poručit třeba sladší zelí, jak jsme ho dělávali doma. Jsou to maličkosti, ale udělají mi radost." Jídlo je pro Jágra důležité téma.

Pochvaluje si, jak mu vyvařují na stadionu. Jen ze sebe shodí výstroj, vyběhne jedno patro z kabiny do jídelny a v poledne po tréninku i večer po zápase mu dají vybrat ze čtyř možností – ryba, hovězí, kuře, vepřové. K tomu polévka a salát. Tak si ho ani v New Yorku nehýčkali.

Plat má v Avangardu lepší, zázemí stadionu je vybavené podobně skvěle (tělocvična, posilovna, stolní tenis, vířivky…). "Klub zařídí ubytování, řidiče, cokoliv potřebuju," tvrdí.

Ta péče o soukromí je oproti Americe nadstandard. Český hráč s partnerkou bydlí v centru Omsku, poblíž široké třídy Krasnaja Puť, v novém devítipodlažním komplexu, jakých teď ve městě roste mnoho. Tento je obehnaný plotem, služba do něj nevpustí nikoho nepovolaného.

Okolí není příliš vábné – staré paneláky a bláto. "Máme útulný a barevný byt 2+1, což nám úplně stačí. V New Yorku jsme měli čtyři ložnice a využili jsme je jen párkrát," říká dvaadvacetiletá blondýnka Inna Puhajková.

Jágr o klubu

"Omsk zařídí ubytování, řidiče, cokoliv potřebuju. Rusáci mají velké srdce. A mě vzali za svého."

"Měli jsme nádherný výhled na řeku Hudson a na New Jersey, ale pokoje působily studeně." Ani ona si v Omsku nestěžuje. Těší se na sibiřskou zimu, až napadne hromada sněhu. Stejně jako Jágr se dobře domluví rusky, má kamarádky ve zdejším volejbalovém družstvu. Po večerech se učí na zkoušky, v Česku začala studovat vysokou školu.

Ráda tancuje, občas Jágra přesvědčí, aby s ní vyrazil do společnosti. Z Manhattanu se jí na jaře moc nechtělo, dovedla využít jeho atrakce – kavárny, procházky, výlety lodí či vrtulníkem.
To pro nenáročného Jágra je New Yorku v podstatě škoda.

Křištálová lupa

Na Manhattan stačí 14 dní

Omsk se pne po obou březích širokánského Irtyše: paneláky, břízy, historické knihovny a univerzity, pláně zarostlé vysokou travou, divadla, cirkus, kolonie plechových budek. Za komunistů do města nesměli ciz inci, vyráběly se tu tanky a jiné zbraně. Teprve v poslední době se asi vyplatí mít v Omsku hotel.

To na Manhattanu se slavné budovy tisknou jedna k druhé a šplhají k nebi. Miliony místních obyvatel se dole na ulicích mísí s podobným množstvím turistů. "Je hezké se projít po New Yorku," uznává Jágr.

"Večer i přes den máte spoustu možností, kam zajít. Ale mně by na to stačilo čtrnáct dní, nepotřebuju tři roky."

Vyrostl v 70. letech v Hnidousech na okraji Kladna, taky proto ho nepohoršují ani ošklivější části Omsku, ani obstarožní letiště, které pořád čeká na zbourání. Navíc město je každým rokem upravenější, líp vybavené.

Díky ohromné dotaci z Moskvy se opravily děravé hlavní silnice, přes pokles cen ropy kraj dál slušně vydělává na jejím prodeji.

I když oligarcha Abramovič sice při finanční krizi notně zchudl, zůstává klíčovým (byť poněkud skrytým) mecenášem hokejového Avangardu, jakési sportovní reprezentace a pýchy oblasti.
V centru rostou luxusní obchody s oblečením, bezvadně zásobené supermarkety a zábavní podniky.

Pravda, pro obyčejného člověka je většina cen až příliš vysoká. Lidé nadávají, že současní boháči jsou bývalí komunisté a v podstatě lepší bandité. Ale abyste slyšeli obdobné lamentování, nemusíte létat až na Sibiř, že?

To se však člověka, jako je Jágr, moc netýká. Jistě, v lize, která má týmy v Evropě i v Asii, ho štve nepohodlné cestování v nemoderních letadlech a nekonečná fronta při odbavení. Ale jinak je spokojený. Kolem dvaceti hodin denně mu zabere práce a spánek.

Kdykoliv se může zastavit v kostele. Když má náladu, zajde na večeři, na diskotéku či do kasina. "Jenže na kasino teď nemám pomyšlení, dlouho mě tam nikdo neuvidí," tvrdí.

On, klub Avangard i město Omsk se stále vyrovnávají se šokující smrtí Alexeje Čerepanova. "Byl to fajn kluk, šikovný, hodný. Teprve si zvykám, že tady není."

Čtěte v magazínu DNES

Ilustrační foto

Velký rozhovor s Jágrem o tragické smrti kamaráda Alexeje Čerepanova čtěte ve čtvrtečním Magazínu DNES..

Tři chyby v Jágrově oblíbeném městě

Nechcete být v Omsku k smíchu? Nabízím tři dobře míněné rady.
Rada první: Neplaťte za cestu z letiště víc než 500 rublů.
Rada druhá: Nejezděte do Omsku, aniž byste si zamluvili ubytování.
Rada třetí: Ujistěte se, že "gastiníca", v níž hodláte bydlet, je skutečně hotel.








Ve velikém sibiřském městě na soutoku Irtyše a Omu jsem byl už před čtyřmi lety, ale leccos jsem od té doby zapomněl, a tak jsme tento týden s kolegou fotografem udělali pár nováčkovských chyb.


Nezjistili jsme si, jaká je aktuální rozumná cena za cestu z letiště do centra. A tak nám taxikář za patnáctikilometrovou vyjížďku tmou v postarším voze směle naúčtoval 5 400 rublů (asi čtyři tisíce korun).


V ostré hádce jsme částku srazili na tisíc rublů. Přesto jsme později zjistili, že ten šejdíř i tak dost vydělal.


Další chyba? Přiletěli jsme bez potvrzené rezervace. Rozespalá recepční v hotelu Nika v sedm ráno zoufale hlásila: "Máme plno!" Poslala nás jinam. I tam bylo plno.


Milá recepční Oksana však aspoň svědomitě obvolávala konkurenci. "Do našeho města teď jezdí hrozně moc lidí," říkala.


Uvařila nám kafe, telefonovala a co chvíli smutně mrkla na dva nevyspalé cizince. Ale "něco" nakonec sehnala. Kdesi na předměstí (Omsk má 1,5 milionu lidí a je extrémně rozlehlý).


Rozestavěný barák vypadal po ránu trochu podezřele, ale nad vchodem stálo "Gastiníca", tedy hotel.


Uvnitř bylo čisto, zařízení pěkné, sprchový kout hypermoderní, cena za pokoj ještě přijatelná.

Pravda, varoval mě nápis v koupelně "Vážení hosté, neodhazujte prosím prezervativy do toalety".


Ale co... Hlavně, že budeme mít kde hlavu složit! Vyrazili jsme napříč městem na hokejový stadion klubu Avangard. A tam to prasklo.

"Kde bydlíte?" ptal se jeden ze zaměstnanců. "Grjozy? Kluci, ale to je bordel!" A smál se skoro stejně jako taxikář, který nás pak večer vezl do našeho paláce na konci světa.


Naštěstí jsme byli po 35 hodinách ukrutně unavení. Noční rej v domě mě probudil jen jednou a ráno jsem zahlédl, že ve vedlejším pokoji museli vyměnit rohovou vanu. Hned potom jsme se přestěhovali. A už se nám tu tolik nesmějí.


Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze