I tohle je důkaz, jak moc si hokejový Litvínov cení Pavla Francouze. Když si brankářská hvězda za trenéra přála svého učitele a kamaráda Zdeňka Orcta, klub ho angažoval. Od nové sezony tak veterán už nebude svému o davcet let mladšímu kolegovi předávat zkušenosti jen někde u kávy, cepovat ho bude coby nový kouč gólmanů extraligovového týmu.
"Hokej je mi nejbližší a ještě ho můžu dělat v Litvínově, kde jsem chytal třináct roků a cítím se tu doma. Co víc si přát? Jsem šťastný," vyznal se 44letý Orct, v jehož sbírce je bronz z MS i extraligové stříbro.
Lichotí vám, že si vás u šéfa Kysely "vydupal" přímo Francouz?
Určitě mě to hřeje. Nemusíme si nic namlouvat, těch míst není tolik a já určitě nebyl jediný, kdo o to stál. Je to pro mě výzva, těším se. Ani se toho nebojím. Čeho taky? Chytal jsem nějaký rok a posledních pár let jsem si vyzkoušel i to trénování. Začíná mě to naplňovat. Člověk vidí, že někdy s chytáním taky bude muset skončit.
A končíte tedy?
Moje představa byla, že bych se chtěl ještě někde aktivně zúčastnit letní přípravy. Protože jak se přestanu hýbat, určitě přijdou problémy s váhou. Navíc mě to pořád baví a dovedl bych si představit ještě chytat nějaký zápas v první lize, kdyby to někde bylo potřeba. Ať už v Ústí, nebo třeba v Mostě.
Umíte si vůbec představit, že byste nezůstal u hokeje?
Mám vystudovanou stavební průmyslovku, začal jsem dělat i vejšku, ale bohužel to v té době nešlo individuálně, tak jsem se na to vykašlal. Od 18 let dělám jen hokej, takže jsem jenom rád, že u toho můžu zůstat. Třeba se ukáže, že na to nemám, že mě to přestane bavit, ale zatím do toho mám velkou chuť. Jistě i proto, jak spolu vycházíme s Francikem nebo teď s kluky v Ústí. Máme to rozdělené tak, že já vlezu do brány, ukážu jim, jak se to dělat nemá. A oni pak musejí ukázat, jak se to dělat má (smích).
Zdá se, že máte i na mladé gólmany docela štěstí. Ať už to byl Francouz, nebo v Ústí Petrásek.
Každý jsou jiná povaha, ale o to je to větší výzva. To je jako když jste trenér hráčů v poli, taky každý reaguje jinak na nějakou výčitku. Ke každému se musí přistupovat jinak. Podle mě nastává doba, že by trenéři gólmanů měli být třeba i v 1. lize. Trenéři hráčů v poli těm gólmanům zase tak do hlav nevidí. To je stejné, jako kdybych já jim kecal do toho, jak co mají dělat útočníci. Nejdůležitější v sezoně podle mě je udržet gólmana v klidu. Ve chvíli, kdy se mu daří, brankář trenéra ani tak nepotřebuje. Ale s tou psychikou mu musíte pomoct právě ve chvílích, kdy to tolik nejde. Já jsem vždy říkal gólmanům: Není umění chytat dobře, když to lepí. Ale umění je zachytat, když víš, že se s tím zápasem musíš trošku víc poprat.
Vy používáte jako trenér i docela moderní metody, například kameru GoPro. To byl váš nápad?
Kamera je Pavla, program, který používám, patří klubu. Je to ve stadiu zkoušení, ale pro gólmany je to velmi dobrá věc. Chvíli po zápase se může podívat na všechny situace, dobré i špatné. Je tam vidět, kam střílejí hráči, kam dostává góly. Z pozorování už za pár zápasů vyplynulo, že Pavel dostal nejvíc gólů na lapačku, tak na tom pracujeme. Dá se to použít i pro beky, ukázat jim, kde udělali chyby.
To se asi s vaší érou moc srovnat nedá.
Já byl maximálně spokojený, měl jsem tady Míru Kapouna, super. Ale teď je to úplně na jiné bázi. Čas pokročil. Ne že bych pamatoval ještě vykopávačky, Dzurillův styl na stojáka znám jen z televize, ale sám jsem začal chytat už v době, kdy se ještě ani nedělaly rozkleky. A kde jsme teď? Úplně jinde.
Co si na trénování nejvíc užíváte? Když pomůžete gólmanovi s jeho slabým místem?
Jedna věc je odstraňování chyb, druhá, když pak vidíte abnormální výsledek jako u Pavla Francouze. Když přišel do Ústí, vědělo se o jeho potenciálu, ale byl psychicky naprosto vydeptaný. A já mu pomohl s tou hlavou. Petrásek měl taky obrovské zlepšení za ten rok a půl, z toho pak máte samozřejmě radost.
S Pavlem Francouzem navíc máte přece jen ještě bližší vztah než s ostatními.
Tím je to podpořené. Když odcházel z Ústí, tak jsme spolu řešili, jestli má jít do Chomutova, nebo do Litvínova. Dal na můj názor, nebo hodně se k němu přiklonil. Nebyla to ani tak otázka peněz, spíš vzal v potaz, co jsem mu já řekl o těch dvou klubech. On už tenkrát tvrdil, že by byl strašně rád, kdybychom spolu pokračovali ve spolupráci. Až já skončím s hokejem, ať přijdu za ním. Jenže jsme nevěděli, že ještě další dva roky budu chytat.
Pavel Francouz si v Litvínově prosadil, aby ho připravoval Zdeněk Orct.
Kam až to může Francouz v kariéře dotáhnout?
Už tenkrát jsem mu říkal, že má v extralize zůstat nějaký rok a pak pryč. Pokud se chce zlepšovat a neustrnout tady 25 let jako já, musí časem odejít. Je to jediné řešení.
Rozmlouváte spolu i mimo práci?
Trávíme spolu docela hodně času. Ještě nedávno chodil s mojí nevlastní dcerou, rozešli se, ale takový je život.
Nenarušilo to vaše přátelství?
Už tenkrát jsme říkali, že tohle na to vliv mít nemůže. A nemá. I teď se bavíme často, nejen o hokeji, ale o všech možných věcech. I lidsky jsme si sedli. Navíc se ozývaly hlasy, že máme dobré vztahy v rodině, že si mě Francouz vybrečel, protože chodí s mojí dcerou. Takže vše špatné je nakonec k něčemu dobré.
Ale dobrý zeť by to byl, ne?
Jo, byl by dobrý. Ale takový je život, musí se najít jiný (smích).
