Bylo krátce po předávání trofejí pro nejúspěšnější hráče kanadsko-americké NHL, ve kterém Ovečkin zazářil.
Celkem získal čtyři individuální ocenění.
Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče základní části.
Maurice Rocket Richard Trophy pro nejlepšího střelce základní části.
Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče.
A Lester B. Pearson Award pro nejlepšího hráče ligy, které udělují samotní hokejisté.
Zdálo by se, že může být spokojený. Vždyť prožil sezonu, na kterou se nezapomíná, a navíc si ve Washingtonu sám, bez pomoci agenta, vyjednal pohádkovou smlouvu, která mu během následujících třinácti sezon zajistí příjem 124 milionů amerických dolarů.
Ovečkin přesto nevypadal zvlášť nadšeně. Mrzelo ho, že s týmem nedosáhl na Stanley Cup.
"Chci vyhrát všechno," poznamenal a zpoza úsměvu mu vyklouzla mezera po chybějícím předním zubu. "Když mám šanci vyhrát, proč bych se o ni nepral? V NHL je mým hlavním cílem získat Stanley Cup a v reprezentaci zlatou medaili na olympiádě," dodal.
Ovečkinovu povahu charakterizovala i následující odpověď na dotaz reportéra stanice TSN.
"Získal jste všechny ceny, na kterou jste pyšný nejvíc?"
"Myslím, že nejvíc mě těší zlato z mistrovství světa," odvětil bezelstně, ačkoli ruský triumf nemá s NHL nic společného.
"Jsem opravdu šťastný. Tahle sezona se mi povedla, ale ještě to není maximum," dodal vzápětí a jeho vážná tvář se znova rozjasnila.
Co je maximum? "To možná uvidíte příští rok," zajiskřilo se dvaadvacetiletému útočníkovi v očích. Bylo jasné, že znovu naráží na tolik vytoužený Stanleyův pohár...
