Petružálek toho má za sebou v šestadvaceti už dost. Hokej se vyučil v Litvínově, pak odešel do zámoří, kde se pokoušel prorazit do NHL. Částečně i kvůli své výšce (měří 177 cm) se mu to nepovedlo. Prošel juniorskou soutěží, poté hrál v AHL a během té doby dostal šanci jen ve dvou zápasech v Carolině.
Tak se raději vrátil do Evropy, kde zářil v dresu finské Raumy. I díky tomu si ho před letošní sezonou vyhlédl Chabarovsk. V jeho dresu Petružálek sbírá body jak na běžícím pásu - ostatně je neproduktivnějším mužem KHL.
Petružálek on-lineObjev této sezony odpovídal v on-line rozhovoru iDNES.cz |
A teď jste v reprezentaci. Čekal jste, že po výkonech v Chabarovsku dostanete pozvánku?
Jedna věc je očekávat a druhá, jestli fakt přijde. Soustředím se na klubové výsledky a ty jsou pro celý Chabarovsk a možná i pro celý hokejový svět překvapením. Teď přišla pozvánka do reprezentace.
Jak znáte své spoluhráče?
Všechny kluky hlavně z médií. Sleduju švédskou, finskou, švýcarskou i českou ligu. Samozřejmě i NHL. Těším se na ně.
I na veterána Petra Nedvěda?
Určitě. Pamatuju si, jak jsem ho sbíral na kartičkách. Byl to jeden z hráčů, ke kterému jsem vzhlížel, když hrál NHL. Stejně jako jsem vzhlížel k Jirkovi Šlégrovi a Martinu Ručinskému. A teď se s takovým hráčem vidím v kabině a budu s ním moct hrát zápas a sledovat, jak trénuje. Třeba se něco přiučím.
Jak se těšíte na návrat do Finska, kde jste strávil úspěšné sezony?
Moc. Kvůli tomu jsem na Karjala tolik natěšený. Přijede hodně kamarádů z Raumy, kde jsem hrál dva roky. Je to takový můj druhý domov.
Jak se vyrovnáváte s časovým posunem?
Jde vlastně o rozdíl deseti hodin, což je fakt hodně. Během sezony s tím bojujeme v Chabarovsku neustále, třeba teď si moje tělo myslí, že jsou dvě ráno. Ale určitě mi pomůže, že uvidím rodinu, jsem tu doma, dám si české jídlo... Cítím se super, tak doufám, že se budu cítit ještě líp na ledě.
Zkuste vlastně popsat atmosféru v Chabarovsku, který se nečekaně drží na špici KHL.
Je to podobné, když se někde vyhraje titul. Něco podobného si zažíváme my. Když jdete na ulici, tak vám lidi gratulují. Já jenom doufám, že to takhle půjde až do konce sezony.
Jaký je tam život?
Je to jiné než v Evropě, protože Chabarovsk leží hodně na východě v asijské části Ruska. Ale lidi jsou hodně příjemní a jelikož žijou hokejem, což je tam vlastně jediný sport, tak se na to soustředí veškerá mediální pozornost. Užíváme si to.
Už po vás chce vedení, abyste vyhráli Gagarinův pohár?
Ani ne. Do sezony jsme nešli s žádným očekáváním. Myslím, že jsme všichni překvapili, což je naše největší zbraň. Teď se snažíme jít zápas od zápasu, po reprezentační přestávce tam máme těžké soupeře.
Čím to, že se vám osobně tak daří?
Podle mě tam sedlo víc věcí dohromady. Mám k sobě v útoku Péťu Vránu, vyhovíme si, řekneme si, co na ledě. Určitě na sebe křikneme, což je lepší, než se dorozumívat s nějakým Rusákem. Oni vždycky mluvit nechtějí. Je tam evropský trenér, který prosazuje evropský styl hokeje, to tomu také pomůže. A máme super bydlení, je tam dobrá strava... Když se tyhle maličkosti dají do sebe, tak se daří.
V čem je největší síla vaší spolupráce s Petrem Vránou?
Já bych řekl v tom, že nás potkal stejný příběh v Americe a i potom, kdy jsme se vrátili. V Americe jsme hráli juniorskou ligu a potom i AHL. Těch šancí jsme tam moc nedostali, tak jsme chtěli prorazit tady. Máme podobný styl hokeje. Péťa je taky rychlej, hodně bojuje a chodí do soubojů. To nám hodně pomáhá. I samozřejmě ta komunikace.
Vrána má bohužel poraněná žebra a nakonec na Karjalu nepojede. To je velká škoda, že?
To tedy ano. Hrozně jsme se těšili, že si spolu zahrajeme i na mezinárodní úrovni. Jsme sehraní, oba jsme draví, rádi chodíme dopředu.
Čekáte velký rozdíl v reprezentaci oproti KHL?
Vůbec nevím, co očekávat, jak to bude rychlý, jaká bude úroveň hokeje. Výhodou bude, že stadion v Helsinkách znám, hrál jsem tam pár zápasů. Musíme si užívat každou minutu na ledě a půjde to snadněji.