Díky výhře nad Ruskem 4:0 jste se posunuli ve švédských Oddset Hockey Games na druhé místo. Převažují ve vás tedy nakonec - přes rekordní sobotní prohru 0:7 s Finy - pozitivní dojmy?
Slyšel jsem a četl v dalších rozhovorech o tom, že druhé místo je hezké, ale Finsko ten dojem kazí. Kdyby to bylo třeba jen o gól dva, asi by se mluvilo o větší spokojenosti. Takhle jsme sice vyhráli dva zápasy ze tří, ale ta pachuť z vysoké prohry tam je.
Kde vidíte hlavní důvod porážky s Finskem?
Ve velké produktivitě Finů, kteří když se dostali do šance nebo i jen jejího náznaku, vstřelili gól. My jsme postupně odpadali a jim se dařilo všechno. Aspoň jsme se ale z toho zápasu poučili pro poslední duel s Ruskem. Do něj jsme šli ze zajištěné obrany, což nám proti Finům chybělo. Za stavu 2:0 jsme začali zbytečně bláznit a chtěli výsledek rychle srovnat nebo dát kontaktní gól, i když byla před námi ještě spousta času. Čím víc jsme to chtěli zlomit na svou stranu, tím víc Finové těžili z toho, že jsme nedrželi posty, které jsme držet měli, a propadali jsme.
Co do statistik se vám nejvíc povedl třetí zápas s Ruskem. S trochou štěstí jste ale mohl vsítit dokonce hattrick v prvním utkání se Švédy, kdy jste vyšel bodově naprázdno.
Měl jsem hlavně obrovskou šanci, kdy jsem jel sám na gólmana, bohužel jsem to vyřešil špatně. Chtělo to větší klid. Bylo to za stavu 1:1, gól by se nám náramně hodil. Do nějakých šancí jsme se dostávali, nakonec dal Količ (útočník Kolář) gól z přesilovky, který pomohl zápas dostat do prodloužení a pak do nájezdů, jež jsme vyhráli.
Jeho rána vás skoro trefila, když jste clonil před brankářem Gustafssonem...
Tlačil jsem se do branky, když střílel Kuba Nakládal. Obránce Švédska to odrazil přímo Količovi na hokejku a já viděl, jak napřahuje, tak jsem se jenom snažil uhnout. Naštěstí mě minul a prorval to tam. Do brány se ale chodit musí. Pak je jasné, že nějaký puk semtam schytáte.
Petr Průcha, s nímž jste hráli první dva zápasy, a Tomáš Rolinek, jenž s vámi nastupoval proti Rusku, jsou typově odlišní hráči. Museli jste si nějak měnit úlohy?
Moc ne, jenom jsme se poradili s Tomášem. Količ hrál pravé křídlo i předtím, toho se to nijak nedotklo. Já jsem se přesunul z levého na centra, jenom jsme si řekli, kde budu stát, když oni budou mít puk za brankou, abychom dobře pokryli střední pásmo. Nebyl v tom problém, za národní tým jsem už nějaký zápas odehrál a hráči se tam točí. Není to jako v Pardubicích, kde hrajeme se Stardou (útočník Jan Starý) a Količem celou sezonu, a když jeden z nich vypadne a někdo ho zastoupí, dává se to chvíli do kupy. Tady na to není prakticky žádný čas, sestava se udělá ráno před zápasem a jde se na věc.
Nahrál jste Jakubu Nakládalovi na jeho první gól v reprezentaci. Máte z toho velkou radost?
Já ani v tu chvíli nevěděl, že dal první, myslel jsem, že už tam předtím nějaký plácnul. Nepřemýšlel jsem nad tím, zkrátka mě těšilo, že jsme skórovali. Nakli (Nakládal) samozřejmě radost měl, já bych měl stejnou, kdyby jej vstřelil kdokoli jiný.
Neslíbil vám za odměnu láhev něčeho dobrého?
To vůbec.
Tak se vám revanšoval alespoň střelou do mantinelu, kterou jste pak dorazil do ruské brány.
Tu přesilovku jsme docela dobře sehráli, odrazilo se to ke mně a stihl jsem to tam usměrnit.
Během turnaje jste asi měli možnost si s Jakubem Nakládalem popovídat o tom, co za těch pár měsíců po přestupu do Ufy v Rusku zažil. Říkal něco zajímavého?
Sice už tam nějaký pátek strávil, ale pořád je v novém prostředí a sžívá se s tím. Pokecali jsme, on byl na pokoji s Petrem Průchou a já s Honzou Kolářem, hráli jsme společně na iPadu různé hry. Nebavili jsme se ale nějak speciálně o Rusku.
Jmenoval jste čtyři pardubické odchovance ze sedmi. S kým bydleli ti ostatní - útočník Rolinek a obránci Kolář a Mojžíš?
Beci byli spolu. A Roláda (Rolinek)? To si ani neuvědomuju. Obyčejně bydlí s Petrem Čáslavou, ale ten je momentálně zraněný a chyběl.
Slavíte s manželkou Radkou svatého Valentýna, nebo jej považujete za cizí?
Nebereme to jako cizí svátek, ale bavili jsme se o tom, že to slavit nebudeme, protože jsme z toho asi už vyrostli. Takže obyčejný den, možná jí koupím něco malého, uvidíme.
Ve středu slaví čtyřicátiny váš spoluhráč z posledních dvou mistrovství světa Jaromír Jágr. Co byste mu popřál?
To je má až ve středu? Vždyť o tom čtu v novinách už asi tři dny!
Kdybyste nebyl ve Stockholmu, asi byste o tom četl i déle. Ale ta středa sedí.
Co jiného bych měl přát než zdraví a ať se mu daří. Nic jiného nepotřebuje.
