Stříbro by je mohlo nutit k radosti, jenže blízkost nejcennějšího kovu jim vháněla do tváře smutek. Vzpomínka na zdramatizování série či na vyprodanou Duhovou arénu jejich truchlivý pocit zdvojnásobila.
"Nikdo z nás si nepřipouštěl, že bychom měli poslední zápas prohrát. Žil jsem s tím, že titul získáme," řekl útočník David Pospíšil. Závěr zápasu se mu však změnil v nejhorší chvilky hokejové kariéry. "Poslední minutu jsem probrečel," neskrýval Pospíšil. Hlavou mu rychlostí blesku prolétly vzpomínky na minulé zápasy.
Vybavilo se mu, kolik utkání musel odehrát, aby se přiblížil nadosah titulu. Na vítězný pohár si však nesáhl. "Finále je pro každého hráče darem z nebes," řekl Pospíšil, který nechyběl ani u finálové účasti Pardubic v roce 1994. "Teď jsem měl ale k titulu mnohem blíž. A nezískal jsem ho. Možná to byla moje poslední šance," dodal smutným hlasem.
"Nic horšího jsem v životě nezažil a už ani nechci zažít," přidal se Pištek. Vloni si spolu s trenérem Říhou a Radoslav Kropáčem prožil v dresu bratislavského Slovanu pocit triumfu ve slovenské extralize, teď se ocitl na opačné straně.
Vítězné opojení dobře zná i Libor Zábranský. Dvakrát se podílel na titulech ve Vsetíně a Spartě, dvakrát však poznal i hořkost finálové prohry. Teď ji zažil do třetice. "Zklamání je vždy stejné. Poprvé, podruhé i potřetí," přiznal Zábranský. "Vždy to stojí za ho...," dodal robustní bek.
Každý se snažil a ještě bude snažit zapomenout na zklamání. A každý po svém.
Pospíšil bude hledat rozptýlení v rodinném kruhu. "Pokusím se zase navázat kontakt s dětmi, které mě během sezony skoro neznají," pousmál se zkušený útočník. Zábranský vyrazí na ryby. "Vyrazím na Pálavu," prozradil.
A mladíci? "My stále pijeme," smál se druhý den po posledním finále Koukal. Jeden z těch hráčů, pro něž by letošní finále mohlo být jen pouhou epizodou a nikoliv poslední možností bojovat o zlato. "V Pardubicích se vždy staví mužstvo s vidinou úspěchu. Letos jsme to nezvládli, ale za rok už pohár zvedneme nad hlavu my," ladil Koukal spoluhráče na bojovou notu.