Pašek byl jedním z nejvýraznějších útočníků československého hokeje osmdesátých let. Jeho střela golfovým úderem děsila nejednoho gólmana soupeře.
V 80. letech patřil muž s přezdívkou "Ceco" k oporám reprezentace ČSSR, v roce 1985 v Praze se podílel na zisku titulu mistrů světa. Kromě toho má ve své sbírce i dvě stříbra a bronz z MS či stříbro z OH 1984. V dresu se lvíčkem na prsou odehrál téměř dvě stovky zápasů, skončil na čísle 196 utkání. A vstřelil 69 gólů.
Dynamický útočník byl odchovancem bratislavské školy a později dlouholetým kapitánem Slovanu. Vyzkoušel si i angažmá v NHL, ve Finsku, v Itálii či ve Švýcarsku. S hráčskou kariérou se autor 187 ligových tref definitivně rozloučil v září 1993, poté se věnoval práci funkcionáře.
V prosinci 1997 byl jmenován šéfem slovenského hokejového svazu, avšak 14. března 1998 se za dosud nevyjasněných okolností zastřelil.
Pašek za sebou zanechal šest dopisů na rozloučenou. "Udělal jsem chyby. A za ty musím zemřít," psal v nich nejasně.
A dodnes se spekuluje o tom, že výstřel možná nevyšel z jeho vlastní ruky. Hokejista umřel v době, kdy se na něj snášela vlna kritiky i útoky fanoušků za neúspěch Slovenska na olympiádě v Naganu. Zároveň se šuškalo o jeho dluzích z hazardu a v souvislosti s tím i o kontaktech s mafií.
"Já dodnes nevěřím, že šlo o sebevraždu," tvrdila ještě nedávno Paškova bývalá manželka Lubica Mruškovičová.
Jak to bylo doopravdy, se už fanoušci asi nedozvědí.
