V létě mu bylo teprve 23 let, přesto by Patrik Nechvátal mohl o svém hokejovém putování po Česku uspořádat besedu.
Chytat začal v Brně, poté prošel mládežnickými týmy v Karlových Varech, Vsetíně či Litvínově, kde nakoukl na pár zápasů i do extraligové branky. Přes kratší intermezza v Mostě, Sokolově a Bílině loni doputoval do Znojma. „A začíná mi to tady přirůstat k srdci čím dál víc. Kluci, kabina, lidi, všechno je tady super,“ libuje si Nechvátal.
A pohodu přenáší na led, i díky 191 centimetrů vysoké jedničce Orli z devíti soutěžních mačů prohráli jediný a jsou senzací letošní EBEL. „Někdy je lepší nečekat a být překvapený. Na druhou stranu to demonstruje naši práci v létě a přípravě,“ říká Nechvátal, jenž v mezinárodní soutěži kraluje mezi gólmany.
Pohled do brankářských statistik potěší, že?
To ano, ale neberu to jako osobní úspěch. Čísla ukazují výkony celé obrany a celé pětky. V bráně se ale cítím dobře. Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Jsem také vděčný vedení, že dalo příležitost mladým gólmanům.
I přes parádní čísla jste v sezoně udržel jen jednu nulu. Mrzí to?
Beru to tak, že když mi tam spadne gól, někdo nahoře mi říká: „Nesmíš usnout na vavřínech!“ Naposledy s Lublaní (Orli v neděli vyhráli 7:2) mi tam spadly dva takové všelijaké góly. Ale předchozí čtyři zápasy s jednou inkasovanou brankou je dobrý výsledek pro celou obranu.
Víte tedy, v čem se zlepšovat?
V hodně věcech. Cítím třeba chyby v tom, že špatně čtu hru. Odvíjí se to od toho, že poslední tři sezony jsem neměl extra odchytáno. Padesát zápasů za rok jsem naposledy odchytal ještě někdy v juniorkách. Dalším nedostatkem je, že v zápasech musím víc bruslit.
A to doháníte jak? Že na tréninku kroužíte v těžké výstroji?
Jasně. V úterky a středy po trénincích zůstávám na ledě o deset minut déle a bruslím. Už v létě jsme měli kemp, kde jsme se na to zaměřovali. Líbí se mi, že si nás po tréninku přidává víc. Všichni mladí na sobě pracujeme, nikdo nepolevuje.
Od doby, co Orli hrají EBEL, se ve Znojmě pravidelně střídají gólmani. Neznervózňuje vás to?
To samé platilo o Litvínovu, než tam přišel Pavel Francouz. A dokud nepřestoupil do Ruska, už ho nikdo nevystřídal. Chtěl bych jít tady v jeho stopách a přitom zůstat pokorný jako on. Teď jsme s Tomášem Fučíkem branku zavřeli, ale stát se může cokoliv.
Můžete srovnat, v čem se pro brankáře liší EBEL od českých soutěží?
Takové srovnání moc nemám rád. Je ale jasné, že extraliga je takticky úplně někde jinde. Je vyspělejší, hrají se propracovanější systémy. Zápasy bývají o jedné dvou chybách. EBEL je naopak nahoru dolů, pro lidi je to super. A když se podívám na gólmany, v extralize mají třeba průměr 25 zákroků na zápas, tady mají gólmani běžně 35.
Být v zápřahu je asi lepší než čekat na důležitý zákrok třeba celou třetinu, že?
Přesně. Viz poslední zápas s Lublaní, kdy jsem měl 17 střel, ze kterých jsem nakonec dostal dva regulérně laciné góly. Naštěstí kluci třetí třetinu předvedli fantastický výkon a dali šest gólů. Ve třetí třetině na mě šly dvě střely, jen jsem tam stál. Člověk vychladne a pak se bojí, že když na něho půjde nějaké nahození, tak ho nechytne. Ale to vám řekne každý gólman.
Čeští gólmani si také v EBEL těžko zvykají na ostré hráče ze zámoří, jak se s tím srovnáváte vy?
V Dornbirnu, který je známý agresivní hrou, na mě zkoušeli různé provokace. V kabině jsem to řekl Martinu Bačovi a on si to hned další třetinu srovnal. Je dobré, že na to máme v kabině kluky.
Trenér Režnar o vás říká, že pokud udržíte výkonnost, Znojmo nemusí být vaše konečná štace...
Takhle se na to teď vůbec nedívám. Ve Znojmě jsem šťastný, rodina to má z Brna kousek. Lidi jsou tady super, chceme tady udělat jako tým úspěch a nic jiného teď neřeším.
