Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak z Cimrmana. Čech jménem Francouz ve Francii

Pavel Francouz | foto: AP

5 2017
Paříž (Od našeho zpravodaje) - Je to lehce v cimrmanovském duchu, tak trochu jak v příběhu Karla Němce, jenž dobývá severní pól. Je to Francouz, co je teď ve Francii, ale jinak je to Čech. Srdcem, hlavou i nohama. Pavel Francouz, gólmanská dvojka hokejové reprezentace. „Fórky na toto téma už v šatně padly.“

Nemohl se jim vyhnout. Zvlášť když je v Paříži s nároďákem i lékař Tomáš Vyskočil, který roky působil v hokejové Slavii. A tak rád připomíná historku z listopadu 2008, kterou sám na střídačce zažil. Plzeňský kouč Hynek se tehdy pokoušel v O2 areně zaskočit před penaltovým rozstřelem domácího šikulu na nájezdy Bednáře. A tak když zápas nerozhodlo ani prodloužení, ukázal na Pavla Francouze, 18letého juniora bez ligového startu.

„Tebe nezná, ty ho zastavíš.“

Gólmana překvapil, ale pak vjel na led místo Romana Málka a slávistický trenér Vladimír Růžička se udiveně ptal asistenta Kalouse: „Kdo to chytá?“
„Nějakej Francouz,“ uslyšel.

Růžičku často vytočí maličkosti, a tak křičel: „Je mi jedno, odkud je. Já chci vědět, jak se jmenuje!“

Francouz se té příhodě usmívá i dnes a přiznává: „To se nikdy neobehraje. Je to tak komická situace, která se se mnou ponese navždy.“

Nedávno zase při reprezentačním soustředění přišel na recepci, aby vyzvedl klíče pro sebe i spolubydlícího Robina Hanzla. Když zahlásil jména Francouz, Hanzl, recepční koukal do systému a jen řekl, že tu žádné cizince nemají. Až později pochopil.

Český brankář Pavel Francouz inkasuje v utkání s Kazachstánem.
Český brankář Pavel Francouz se raduje z výhry nad Kazachstánem.

V Čeljabinsku pro změnu hrál s pár francouzskými Kanaďany. Když jim přeložil své příjmení, brali ho za krajana. Šestadvacetiletý gólman, jenž by si měl zachytat v sobotu proti Bělorusku a klidně může příští týden poprvé v kariéře proti Francii, přiznává: „Šlo by mi být Francouzem.“

V Paříži je potřetí, dvakrát předtím sem dorazil jako turista, jednou jen pár dní poté, co s Litvínovem získal historický titul. „Cítil jsem se uvolněně, a tak jsem prožil poetickou pařížskou pohodu se vším všudy,“ vypráví. Obešel muzeum v Louvru, vyjel na vrchol Eiffelovky.

Posedával v kavárnách, kde upíjel espresso i pojídal croissanty.
V pekárnách kupoval bagety. Užíval života.

„Na Francouzích se mi líbí, že jsou takoví pohodáři, požitkáři. Viděl jsem stylové lidi, kteří sedí na kávičce, i když to bude asi jen ta francouzská elita v centru Paříže. Pak jsem viděl i tu odvrácenou tvář města, a to už tak veselé nebylo.“

Tuší, že ve svém rodokmenu by našel francouzské předky, nejspíš z období napoleonských válek. Láká ho někdy rodinný strom rozkrýt. A taky ještě víc poznat Francii – okolí Grenoblu či jih země.

Třeba se dočká po šampionátu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze