Přišel, viděl a stal se kapitánem. 42letý český legendární hokejista Pavel Patera má olomouckému nováčkovi pomoct se zabydlením v extralize na ledě i v kabině jako lídr týmu. V tajné volbě mu céčko na dres s kohoutem „přišili“ noví spoluhráči.
Čtyřnásobný světový šampion a olympijský vítěz z Nagana zahájí v pátek další sezonu mezi elitou. Možná poslední. „Budu strašně rád, když Olomouci pomůžu, na to, co bude dál, vůbec nekoukám,“ říká centr.
V dubnu jste před kabinou hostů v Olomouci vyprávěl o nejhorším zážitku kariéry, když jste s Kladnem sestoupili z extraligy. Bylo složité se vrátit na místo činu?
Složité to nebylo vůbec, protože tenkrát se stalo, co se stalo, ale potom, když jsem se domluvil s Jirkou (Dopitou, šéfem Olomouce – pozn. red.), tak jsem se těšil – na novou partu, zážitky, hokejový život. Tehdy jsem byl hráčem Kladna, teď už jsem hráčem Olomouce, jsem tady doma a jsem za to rád.
Očima trenéraProč je kapitánem |
S Olomoucí se vám pojí ještě jedna nepříjemná vzpomínka z roku 1994, kdy vás s Kladnem vyřadila v semifinále play-off po pěti zápasech, ačkoliv jste měli tým na titul, který pak získali kohouti. Vybavujete si to ještě?
O tom samozřejmě vím. Vedli jsme dva nula na zápasy, prohráli dva tři. Ale to je dvacet let zpátky. Já nevím pomalu, co bylo před týdnem. Koukám spíš dopředu.
Tak k současnosti. Cítíte v Olomouci hlad po hokeji?
Doufám, že to bude takové, jaké to bylo v přátelákách, lidi byli fantastičtí. Většinou jsem hrál přípravu před třemi stovkami diváků, teď jich přišly čtyři tisíce a fandí se, jako kdyby to bylo play-off. Nyní je musíme akorát udržet na sedačkách výkony, aby v takovém hojném počtu chodili i v extralize.
Jak jste se v Olomouci jako kladenský patriot zabydlel?
Tak já jsem de facto půlku týmu znal a nebyl žádný problém se s druhou půlkou skamarádit. Parta je tady výborná, co se týče hráčů i vedení. Přijali mě mezi sebe. Olomouc je překrásné město a já nevidím jedinou chybu. Teď už to záleží jenom na těch výkonech.
Necítil jste z mladších spoluhráčů přílišný respekt k vašemu jménu?
To je spíš otázka na ně. Blbě se mi na to odpovídá. Já myslím, že žádný velký respekt nebyl. A kdyby jo, tak už není. Doufám, že mě za ty dva měsíce poznali. V tom nevidím problém.
S přípravou jste spokojený?
Příprava se mi těžko hodnotí, protože už jsem měl nevím kolik příprav, které se povedly a pak to v sezoně tolik nešlo, a naopak. Teď je to tak půl na půl, což je akorát. Sebevědomí máme a víme, na čem ještě musíme zapracovat. Začátek vypadal velmi dobře, pak jsme narazili na Kometu, ta nás srazila na zem. Ukázalo se, jaká bude extraliga, ale to bude asi nejlepší tým v ní. Uvidíme po pěti sedmi kolech. Když chytíme začátek, tak tým je dobrý a může se prát o jakékoliv místo. Sezona ukáže.
Po přípravných zápasech s Kometou přišly další posily. Byla to konfrontace, která vám ukázala, že je třeba na extraligu mít kvalitnější tým?
Kometa nám trošku otevřela oči. Třeba v Brně jsme zase tak špatný zápas nehráli, dostali jsme dva góly na konci. Možná je dobře, že ty zápasy přišly a začalo se něco dít. Na začátek extraligy bychom měli být připraveni.
Jak moc bude důležité chytit začátek?
Kdyby byl výborný start, bylo by to ideální. Ale soutěž je dlouhodobá, takže jenom ke startu se upínat nemůžeme. Samozřejmě pro sebevědomí je start velmi důležitý.
Překvapilo vás, že vás spoluhráči zvolili kapitánem?
Jsem strašně rád, že mi kluci dávají takovou důvěru, i když jsem doufal, že by to mohl být hráč z Olomouce, odchovanec, ale tak to dopadlo. Teď nevím, co k tomu říct. Už jsem byl kapitán, já nevím kolik let, takže to pro mě snad takový problém nebude. Doufám, že ani pro fanoušky. Po Kubovi (Bartoňovi) to převezmu, a když se vrátí, tak mu céčko rád zase přenechám.
Budete mít před prvním zápasem se Slavií k mužstvu proslov?
Starších hráčů je nás sedm – i kdybych nebyl kapitán, tak bych si k tomu něco řekl. My starší budeme mladším klukům pomáhat, abychom dobře odstartovali.
Těšíte se už?
Nervozita přichází teď v posledním týdnu, kdy přijde příprava na první zápas. Pro mě přípravné období je nejhorší, jaké může být. Jsem rád, že už ho máme za sebou. Nervozita a těšení k tomu patří, to mě nabíjí.
Víte, kolikátá je to vaše extraligová sezona?
Tak to fakt nevím. Asi třiadvacátá.
Poslední?
Jo, tak to nevím. V mých letech už nekoukám ani na rok dopředu, spíš to beru po týdnech.
