"Češtinu si obnovím. Nějaký čas budu mluvit česky a ono to půjde," prohodil. Někdy po otázkách chvíli přemýšlel. Má 16letého syna, který míří do Kanady. Hraje centra.
Měl jste i jiné nabídky?
Ne tak kvalitní, jaká byla tady z Českých Budějovic. Mile mě to překvapilo. S tou myšlenkou trénovat tady jsem si hrál už několik let a ono se to teď stalo. Mne to těší a jsem teď velmi spokojený a šťastný člověk.
To znamená, že jste si pomohl i finančně?
Ne, ne, ne. To nemá s financemi vůbec nic společného. Začalo to, když jsem tady byl s Regensburgem. Před pěti šesti roky jsme tady byli dvanáct dnů na soustředění. Tehdy jsem to tu všechno viděl. Říkal jsem si, že by se tu krásně pracovalo. Ale pak jsem si pomyslel, že se to nikdy nestane. A teď tu sedím a můžu to dělat.
Jsou dva roky trvání vaší smlouvy dostatečně dlouhá doba, abyste sestavil nový tým?
Dá se to udělat. Není to tak, že by tu bylo dvacet pět nových hráčů. Nějací hráči, co tu hrávali, tady stále jsou. Změna mentality, na které budeme pracovat, se určitě dá zvládnout.
Upřednostňujete ve své práci také činnost s mladými hráči?
Ano a rád. My se budeme věnovat mladým hráčům dost. Tolik mladých hráčů jsem pohromadě ještě neviděl, co máme teď tady (letní přípravu s A-týmem má řada adeptů dresu). Ona tak začala i moje kariéra. Přišel jsem do Bremerhaveru a postoupili jsme do bundesligy. Tam jsme začali fakticky jen s mladými hráči. Tu práci znám a nemám s tím problém.
Když bude mít stejnou výkonnost mladý a starší hráč, koho upřednostníte?
To je zajímavá otázka. Ale špatně se na ni odpovídá. Kdo je vlastně starý? Třicet? Třicet pět? Třicet devět? A kdo je mladý? Osmnáct, nebo ještě dvacet dva let? Úspěch ve sportu máš, jen když zkušení a mladí hráči v týmu jako celek pasují. Jinak je to úplně jedno, jestli máš mladé, staré. Úspěch nebude, když ti celé mužstvo nepůjde.
Sledoval jste českou extraligu a máte o ní přehled?
Přehled ano. Poslední dva roky jsem ji sledoval trochu víc. To, co musím vědět jako trenér, na to mám ještě nějaký čas. Vyfasoval jsem všechny zápasy minulé sezony. Takže mám co dělat.
Setkal jste se s hráči, které osobně znáte?
Jiří Lála, s tím jsem hrál v Mannheimu. Josef Zajíc, s tím jsem hrál v Essenu a v Oberhausenu, tam dokonce tři roky.
Co byste rád přenesl z Německa?
Kultura práce, kultura připravenosti. A ten fakt, že Němci šlapou šedesát, šedesát pět minut. A když to musí být, tak i pět hodin. To bude jedna z našich velkých výzev tady v Budějovicích.
A důrazný hokej?
Určitě. Z mého pohledu se hokej jinak hrát vůbec nedá. Nejde o to, co hraješ, ale jak to hraješ. Říkám, že buď hraješ hokej na špičkách, nebo na patách. To si ztracený.
Nedoporučíte tady klubu nějakého důrazného Kanaďana na prvního centra, kterého klub shání?
Ještě se uvidí, co nám dá hráčský trh. Důrazného hráče najdete v Česku, ve Finsku, ve Švédsku. A v Německu také. Dokonce víc než v Kanadě. Ta mentalita musí být v celém týmu. Když tam pošleš dva, kteří to budou řezat, a patnáct ne, tak ti to moc nepomůže.
Víte o tom, že České Budějovice patří léta k nejslušnějším a hráči odtud jsou nejméně vylučovaní?
Ano, vím to. Určitě nebudu mít ani malý problém s tím, když nás naši soupeři v extralize nebudou mít moc rádi.
