Neprosadil se až v pátek v domácím souboji s Litvínovem, ač po ledě znovu létal a měl tři dobré šance. I proto kohouti padli 4:5. Zuzin byl znovu aktivní, ale střelecky selhal. Jinak ovšem může být se svým návratem do sestavy spokojený.
„Trenéři zřejmě počítali s tím, že mám Erika nějakým způsobem nahradit. Zatím se mi to daří, což je super. Rozhodně se však nehodlám uspokojit, budu makat dál,“ řekl před zápasem pro klubový web 24letý Slovák.
Do třetí formace po bok šikovného centra Hermana a důrazného levého křídla Laše zapadl jako do dobře prošlápnutých bruslí. Na nic si nemusel zvykat, spolupráce skvěle bruslící formace funguje i bez Hrni. „Marek Laš výborně brání, Hermoš je výborný bruslař, já také. Daří se nám jezdit a vytvářet si šance. Trošku víc se musíme držet na puku v naší obranné třetině, to nám dělá potíže. Musíme si najít svá stabilní místa. Pokud však budeme pokračovat takto dále, myslím, že to bude dobré,“ věří Zuzin.
S rolí nástupce po elitním snajprovi Hrňovi se sžil dobře. „Dostal jsem pokyny od trenérů a sám jsem si byl určitě vědom toho, že ve třetí lajně byl hráč, který góly střílel pravidelně,“ zhostil se úlohy.
Zuzin přišel na Hanou před sezonou z mateřského Zvolena. Smlouvu sice v nabitém kádru v letní přípravě získal, místo v sestavě však nikoliv, a tak čekal na šanci v Třebíči.
„Bral jsem to z jedné strany jako motivaci, z druhé strany to bylo, nechci říct zklamání, ale trochu psychický úpadek,“ přemítá. „Věděl jsem ale, že se nemůžu zhroutit, jinak by to bylo zlé. Říkal jsem si, že musím myslet pozitivně, že se věci časem projeví. A nakonec to dopadlo tak, jak jsem si přál. Vše se vykrystalizovalo do kladných bodů, zabojoval jsem o místo a jen doufám, že se mi bude dařit i dál.“
V tom případě by mohl na sebe upozornit i reprezentačního trenéra Vůjtka. Mistr slovenské extraligy z roku 2013 patří do jeho širšího kádru.
„Záleží to na mně a na týmu, jak se nám bude v zápasech dařit. Od toho se bude odvíjet má situace v reprezentaci,“ připomíná spoluhráče Romana Ráce, jehož výkony v Olomouci do slovenského národního týmu katapultovaly. „Nominace je za zásluhy, Roman Rác hrál od začátku sezony suprově, takže si nominaci bezesporu zasloužil. Já jsem chvíli hrál, pak jsem šel do Třebíče, takže se dá říct, že já jsem si to ničím nezasloužil.“
S tím se však olomoucká čtyřiačtyřicítka nehodlá smířit. „Určitě budu dělat vše pro to, abych se do reprezentace zase dostal. Bude to však velmi těžké, je tam spousta hráčů, kteří hrají dobře. Budu muset hodně zabojovat.“ Jako to dokázal v Olomouci.
