Až vyjede na led ČEZ Areny před dnešním zápasem s Finy (od 17 hodin), nejspíš ho přivítají bouřlivé ovace pardubických hokejových příznivců. Ti nejlépe vědí, jak bývalý kapitán po svém loňském odchodu do Ruska kabině jejich „Dynama“ scházel.
"Jsem moc rád, že hrajeme v Pardubicích a že jsem po měsíci a půl, co jsem byl v Rusku, přijel zase domů," říká Koukal.
Když jste odcházel do Ruska, napadlo by vás, že se do Pardubic v tak krátké době vrátíte s reprezentací?
Nenapadlo. Předtím bývaly České hry v Brně, kde lidi chodili. Ještě před Brnem se ten turnaj v Pardubicích hrál, tehdy tu byl po hokeji velký hlad. Ale postupem času se diváci trochu vytráceli. Proto se to přesunulo. Z tohohle pohledu se Brno i teď jevilo jako logický tah.
Petr KoukalHokejový útočník, narozen 16. srpna 1982. Je odchovancem extraligových Pardubic, ve kterých několik let plnil roli kapitána. S Východočechy vybojoval tři seniorské tituly mistra republiky (2005, 2010, 2012). V roce 2010 se podílel na zlatém tažení české reprezentace na MS v Německu. Má také světový bronz z roku 2012. Nyní hraje za ruský Nižněkamsk. |
V Brně je o hokej stále enormní zájem, ale asi můžete potvrdit, že co se podpory národního týmu týká, Pardubice špatná volba nejsou.
Z dlouhodobého hlediska chodí v Pardubicích nejvíc fanoušků, takže je to prakticky stejné jako to Brno nebo Plzeň, kde jsou diváci vyhlášení. Kdo bude chtít, tak si cestu na nároďák najde, i pokud třeba jeho tým nehraje extraligu.
Na jaký výsledek si v turnaji věříte?
Chceme ho vyhrát - nebudu tady říkat klasické fráze, jako že půjdeme zápas od zápasu. Jsme doma, takže cíle by měly být automaticky nejvyšší. Samozřejmě se může stát, že první neskončíme, i když samotná hra bude dobrá.
Sedí vám parťáci z útoku Ivan Rachůnek a Michal Vondrka?
Už jsem s nimi v národním týmu odehrál dost zápasů, znám se s nimi a myslím, že nám to může klapat. Měl jsem teď lehčí virózu, takže jsem se na trénincích moc nevydal. Doufám, že to vyladím na zápas, a pomůžu jim.
Budete mít od trenéra Hadamczika nějaké speciální úkoly? Počítá s vámi třeba na oslabení?
O tom jsme se nebavili. Oslabení ani přesilovky zatím nehraju. Uvidíme, jak to bude. Já beru jakoukoli roli v týmu, jsem rád, že tu můžu být. Kdykoliv mi přišla pozvánka, tak jsem byl. Teď to platí dvojnásob, když je člověk v Rusku a má možnost vypadnout a pobavit se s klukama v kabině, jak se kdo má.
Měl jste čas poklábosit také s bývalými spoluhráči z Pardubic?
Hned první den srazu jsem s nimi mluvil, byl jsem se za nimi mrknout v malé hale. Moc dlouho jsem tam ale nepobyl.
Jak jste si za ten rok zvykl v Nižněkamsku?
Dobře. Máme v podstatě půlku nového mužstva a nového trenéra. Všechno se buduje znovu, což je dost podstatný rozdíl oproti Česku. Tady dělá akorát Sparta podobně obrovské obměny, když se týmu nevydaří sezona. Jinak si ta mužstva drží stabilně dvě a půl až tři lajny a vždycky doplní kádr maximálně o tři nové hráče. Náš úkol byl projít do play-off, což jsme zvládli. V něm jsme, bohužel, prohráli 0:4 s Kazaní. Jsem zvědavý, jak to letos bude fungovat.
Rodinu už jste si tam přestěhoval?
Je tady, pojede tam, až začne sezona. V přípravě nemělo vůbec cenu, aby tam byla, já byl od rána do večera na zimáku a jezdili jsme různě do Německa, do Bulharska, na turnaj v Čeljabinsku...
Jaké má letos Něftěchimik ambice?
Jako každý rok předtím - projít do play-off. Někdo tam říkal, že boss vyhlásil útok na medaili, tak netuším, co je na tom pravdy (směje se).
Kdyby to tak dopadlo, určitě byste se nezlobil.
To ne, ale vážně nevím (úsměv). Zůstaňme u toho play-off.
Angažmá vašeho dlouholetého souputníka Jana Koláře v Nižněkamsku loni záhy skončilo vinou jeho nešťastného zranění ramene. Chybí vám tam hodně?
Zahráli jsme si spolu jen pět nebo šest zápasů, bohužel. Bude mi chybět pořád.
