Těšil jste se domů po měsíci v zámoří, nebylo to už dlouhé?
Nepočítal jsem s tím, že tam zůstanu tak dlouho. Po turnaji v Bonnyville s reprezentací do 19 let nám řekli, že já a pár kluků doplníme dvacítku a pojedeme se poprat o šanci zúčastnit se mistrovství světa. Beru to jako obrovskou zkušenost. V Kanadě se mi moc líbilo, je to krásná země. Na jednu stranu se mi chtělo jet domů, ale Kanada je fantastická.
Neláká vás zkusit se v budoucnu dostat do nějakého z tamních týmů?
Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Přemýšlel jsem tam o tom samém. Jenže to jsou myšlenky, které jsou ještě hodně daleko, a já si užívám přítomnost. Teď chceme s Motorem hlavně doma porazit Slavii (hraje se dnes od 17.30) a neřeším, co bude za půl roku nebo za rok.
Na mistrovství světa dvacetiletých jste se nakonec dostal jako třetí brankář. Jaký zážitek vám utkvěl v hlavě?
S trenérem brankářů Martinem Láskou jsem jezdil trénovat do druhé haly Montrealu Canadiens. Pak jsme se šli podívat i na trénink Montrealu a na trénink Careyho Price. Dokonce mi zamával, takže to byl zážitek, u kterého mi fakt bušilo srdce. Price je totiž jeden z nejlepších gólmanů světa a vidět ho při tréninku je úžasné.
Jen je škoda, že jste se na šampionátu nakonec vůbec nedostal do hry.
To je jediné menší minus. Ale na druhou stranu jsem měl tréninky jen pro sebe. Kdybych se podíval ve dvacítkách do brány, tak by to byla třešnička na dortu, jak se říká. Ale já jsem hodně chytal na turnaji předtím, takže i tak jsem si celý měsíc v Kanadě moc užil. Každý den byl parádní.
Vidím na vás, že jste z Kanady pořád nadšený. Jak to vypadalo na turnaji s reprezentací do 19 let?
Bonnyville je tak trochu venkov, bydlí tam šest tisíc lidí. Zato Montreal má čtyři miliony obyvatel, takže bylo pěkné sledovat ten obří rozdíl. Musím zmínit i tým, který jsme měli v devatenáctkách, protože se tam sešla vynikající parta. Dva týdny jsme se nenudili. A i když se nám v dvacítce tolik nedařilo podle představ, tak si kluci turnaj užívali a pořád se podporovali a hecovali.
V jaké brankářské činnosti jste se v zámoří zlepšil?
Musel jsem tam pracovat víc holí, protože to tam je z brány k mantinelu daleko blíž. Na tom jsme hodně pracovali a určité věci, které jsme dělali v Kanadě, tady použít nejdou a naopak. Hřiště má jiné rozměry a zrovna nedávno jsem na tréninku udělal hrubku, když jsem vyjel z brány, ale neuvědomil jsem si, kolik prostoru tam ještě za mnou je. Musel jsem si zase zvykat na zdejší led, ale určitě jsem se za ten měsíc zlepšil v bruslení.
Byl to po měsíci pro vás tvrdý návrat do reality?
Trošku se mi stýská, to je jasné (směje se). Máte tam partu kamarádů, odlišnou stravu, časový posun. Měsíc jsem byl zvyklý na jiné rozměry hřiště, jiný časový harmonogram, jiná pravidla a rychlost hry. Ale zase tu teď můžu ukázat, co jsem se naučil. Byl to pro mě skvělý zážitek.
Přeci jen jste více než dva týdny nechytal zápas, nebude vám vytížení chybět?
Vůbec ne, hodně jsem tam trénoval. Zase jsem mohl nacvičovat a pracovat na různých maličkostech, které bych se třeba nemohl v trénincích a zápasech s Budějovicemi naučit. Měl jsem hodinu na ledě jen sám pro sebe, do posilovny jsem mohl chodit, kdy se mi chtělo, a podobně. Teď se zase budu doma věnovat něčemu jinému, jako je třeba studium.
Jaký je rozdíl mezi brankářskými trenéry, jako je Martin Láska a Roman Turek?
Až tolik to neumím posoudit, protože si pomalu začínám říkat o věci na trénincích, které mi vyhovují a které potřebuju procvičovat jen já. Martin Láska má trochu jinou školu, učil se právě i od trenéra Careyho Price. Roman Turek má zase spousty zkušeností a oba dva mi dávají mnoho rad. I Stanislav Hrubec (trenér brankářů v juniorce Motoru) mi hodně dal a já si od každého beru kousek.
Kdy byste se měl zase vrátit do brány Motoru?
Raději bych si tuto informaci nechal pro sebe, protože se na to chci dobře připravit. Už se ale moc těším na zápas a na fanoušky. Teď si dost věřím, tak snad nezklamu.
