Leška znovu potvrdil, že u zadního mantinelu nemá konkurenci. Zatímco v semifinále s Třincem od něj vyjížděl a zakončoval, tentokrát rozdával přesné přihrávky, po nichž spoluhráči vyrovnávali skóre.
Nejprve v 14. minutě nádhernou zadovkou uvolnil Okála, který střelou z první nedal brankáři Mazancovi šanci. Druhou parádu si nechal na 38. minutu. Za brankou si počkal na puk, který podél mantinelu vyhazoval plzeňský útočník Vampola. Jakmile Leška puk zastavil, na nic nečekal a poslal ho před branku svému tradičnímu parťákovi Balaštíkovi, jenž skóroval blafákem.
"Obě přihrávky jsem dával naslepo," překvapil po zápase dobře naladěný centr, jenž patří mezi pět hokejistů, kteří odehráli více než tisíc zápasů v extralize.
Vrcholný kousek si ovšem Leška, který své technické parády doplnil obrovskou bojovností, nechal na nájezdy. Před ním neuspělo pět hráčů, ale zlínský matador potvrdil, že je opravdu umí. Na rozdíl od semifinále v Třinci, kde rovněž rozhodl, nezvolil kličku, ale vystřelil. Na ránu mířící pod vyrážečku gólman Mazanec nestačil.
"Hlavně jsem rád, že Sedlo (Jakub Sedláček) všechno vychytal, takže jsem pak nebyl pod takovým tlakem," liboval si Leška.
Penaltu však dopředu rozmyšlenou neměl. Šlo o momentální nápad. "Teprve v průběhu nájezdu jsem se rozhodl, že zvolím střelu pod vyrážečku," upozornil Leška, který obvykle zakončuje bekhendovou kličkou a následně posílá puk mezi betony do branky. "Klička může přijít příště."
Po utkání Leška zářil, ovšem moc nechybělo k tomu, aby byl za smutného hrdinu. Rovné dvě minuty před koncem základní části povalil na útočné modré soupeře, takže Plzeň hrála přesilovku. Puk létal kolem branky, ovšem Sedláček odolal.
"Protihráče jsem chytil a povalil na zem. Bylo to zbytečné," uvedl Leška. "Musím klukům poděkovat, že to ubránili."
