„Ale vůbec mi to nevadilo, naopak. Navíc: když v Americe trénujeme, nejsou v některých halách dokonce ani ochozy. A tady je pěkný stadion, útulný. Jen když jsme předávali klukům ceny a medaile za úspěšně zvládnutý kemp, byla mi v kraťasech a letních botách pěkná zima,“ usmíval se dvaadvacetiletý odchovanec Vítkovic.
Petr MrázekDvaadvacetiletý rodák z Ostravy, hokejový brankář. Začínal ve vítkovickém klubu, kde prošel všemi mládežnickými výběry. Před sezonou 2009/10 odešel do zámoří a tři roky hájil branku týmu Ottawa 67’s v juniorské OHL. Před čtyřmi lety si ho v pátém kole draftu NHL vybrali zástupci Detroit Red Wings. Jeho dres poprvé oblékl v ročníku 2012/13, kdy si připsal dva starty v nejslavnější hokejové soutěži světa, dalších devět pak přidal v uplynulé sezoně. Na předloňském mistrovství světa byl trojkou české reprezentace, která získala bronzové medaile. |
Od kluků, kteří se brankářské školy zúčastnili, vás dělí jen pár let. Vzpomněl jste si na doby, kdy jste podobné akce absolvoval?
Samozřejmě, to jsou krásné vzpomínky. Zažil jsem hodně podobných kempů, když jsem byl malý. Taťka s mamkou mě vozili i sem do Pelhřimova a Havlíčkova Brodu. Kluci tady můžou být maximálně spokojení, mají výborné trenéry a super podmínky. Týden intenzivní přípravy jim určitě pomůže.
Chtěli po vás radu, co udělat, aby byli úspěšní?
Když jsme si povídali, přišla řeč i na to. Ale ani jsem jim nemusel vykládat nic objevného. Pořád platí, že všechno je o makání a trénování, pak se výsledky dostaví. Každý kluk, který sem jezdí, pochopitelně věří, že se prosadí. Ani já jsem nebyl výjimka. Doufal jsem, že jednou můžu něco dokázat a dostat se do Ameriky, do NHL. Proto jsem rád, že je mám možnost podpořit, poradit jim a probrat s nimi spoustu věcí, které jim můžou pomoci.
Poslední dobou se často zmiňuje krize české brankářské školy. Pan Holeček, který je hlavním trenérem Goalie Academy International, dokonce tvrdí, že už žádná ani neexistuje...
Pravdou je, že dřív jsme měli dobrých gólmanů víc. Ale hlavní důvod, proč jich ubylo, je těžké najít. Věnujeme se jim hodně, na nezájem dětí si taky stěžovat nemůžeme... To bylo vidět i tady v Pelhřimově, protože dorazila spousta kluků.
Vy jste - stejně jako další vaši vrstevníci - sbíral zkušenosti v zámořských juniorských soutěžích, do nichž nyní mají evropští brankáři vstup zakázán. Bude tahle možnost, jak se odrazit blíž k NHL, vašim nástupcům chybět?
Těžko říci. Každopádně prosadit se v šestnácti sedmnácti letech do áčka tady v Česku je dost složité. Když kluci zůstanou doma, budou nejspíš chytat jen za dorost nebo juniorku, což bude podle mě škoda. Proto jsem rád, že jsem měl šanci odejít do Kanady a že jsem ji využil. Ale uvidíme, co bude za pár let. Nedivil bych se, kdyby se tohle pravidlo zase změnilo a šanci v juniorkách dostávali znovu i Evropani.
Fotogalerie |
Poslední dvě sezony už jste strávil mezi dospělými. Chytal jste v nižší AHL za Grand Rapids, s nímž jste loni vyhrál i Calder Cup, obdobu Stanley Cupu. Navíc jste jedenáctkrát oblékl dres Detroitu v NHL. Jaká je tedy vaše současná pozice a blízká budoucnost v organizaci Red Wings?
Především bych chtěl zdůraznit, že jsem rád za každou šanci v NHL, kterou mi za ty dva roky dali. Vlastně jenom za rok a půl, protože na začátku předminulé sezony byla výluka. A k té současnosti... Teď jsem s Detroitem prodloužil smlouvu a od té další už budu mít jednocestný kontrakt, který mi zaručí, že už mě nepošlou dolů. Ale letos ještě počítám s tím, že minimálně na začátek sezony půjdu do Grand Rapids. A budu čekat na šanci, která určitě přijde. Proto se musím co nejlíp připravit.
Když mluvíte o přípravě... Stihl jste si po uplynulé sezoně vůbec odpočinout?
Jasně, to by ani jinak nešlo. S kamarádem jsem vyrazil na dovolenou do Dubaje, pak ještě s přítelkyní a ségrou na pár dní do Barcelony. Ale teď už zase dvakrát denně trénuju - ráno chodím do posilovny a odpoledne běhám nebo jezdím na kole. Výběhy máme na Smrk, výjezdy na Lysou horu...
To je trasa přímo pro vrchaře. Snažíte se okoukat, jak se lze s pořádnými kopci na kole popasovat, z právě vysílaných přenosů Tour de France?
Dívám se jen večer na půlhodinové sestřihy. Přímé přenosy nezvládám - jede se strašně dlouho a ani nemá cenu se dívat na celou etapu, to je pro fajnšmekry. Mně stačí udělat si přehled u krátkého záznamu a vidět ty nejdůležitější momenty.
Do povědomí hokejových fanoušků v Česku jste se dostal na předloňském mistrovství světa juniorů, hlavně díky vítěznému zápasu se Spojenými státy. Neláká vás zachytat si příští rok za seniorskou reprezentaci na domácím světovém šampionátu v Praze? I když s ohledem na vaše angažmá v NHL můžou být takové plány hodně na vodě...
Máte pravdu v tom, že nad tím v téhle chvíli nemá cenu moc přemýšlet. Jestli se probojujeme do play-off - ať už s Grand Rapids, nebo s Detroitem - a postoupíme přes první kolo, tak je pro mě cesta na mistrovství světa zavřená. Ale samozřejmě by bylo krásné být v Praze u toho. Bral bych to jako jeden ze svých splněných snů.
