„Musím říct, že patřila mezi ty slabší. A to jak z pohledu týmu, tak z toho mého,“ přiznal třiatřicetiletý rodák z Jihlavy. „Zase jsem si sice dal těch svých deset až patnáct gólů, ale přihrávek mohlo být víc,“ pokračoval v hodnocení.
A v čem tedy tkvěla ona zmiňovaná výjimečnost? „Doposud jsem vždycky hrál play-off, až letos poprvé jsem si vyzkoušel, jaké to je, zahrát si taky play-out,“ svěřil se Polodna.
Skupinu o udržení, ve které Horácké Slavii vzhledem k bodovému zisku ze základní části vlastně o nic nešlo, absolvoval celou. Jako jeden z mála zkušenějších hráčů Třebíče nastoupil ke všem šesti duelům a každý z nich bral jako nutnost.
„Každému je určitě jasné, že když už ten hokej nějakou dobu hraju, tak jsem se na zápasy, ve kterých o nic nešlo, asi těžko motivoval tak, jako by šlo například o body v základní části,“ přiznal. „Prostě jsem si řekl, že odehrát se to musí, a snažil jsem se, aby to nebyla žádná velká ostuda,“ dodal.
Třebíč nakonec v play-out získala pouze jeden bod za porážku 1:2 po samostatných nájezdech v domácím souboji s Benátkami nad Jizerou. I tak ale obsadila v konečné tabulce skupiny o udržení první příčku. A celkově pak v letošním ročníku WSM Ligy skončila jedenáctá.
V posledním zápase se každopádně loučila ve středu na domácím ledě vysokou porážkou 1:5. Na utkání s Mostem, který díky úspěchu v Třebíči zachránil prvoligovou účast, si našlo do hlediště cestu jen 720 diváků.
„Žádné pískání jsem od nich ale neslyšel. Naopak jsem byl mile překvapený, že lidi pořád fandili. Za to jim chci poděkovat,“ vzkázal Polodna, který do týmu přišel teprve loni.
„Jestli tady budu i příští rok? Tak to zatím neumím říct. Pan Čapek (ředitel klubu) nám říkal, že se hráčům bude postupně ozývat, takže v tuhle chvíli nevím, co bude,“ krčil rameny.
