Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ó Kanado, běda! Proč tvé kluby brázdí dno hokejové NHL?

Tenhle fanoušek Montrealu ještě na konci února věřil v postup do play-off. Víra tentokrát nepomohla. | foto: montrealgazette.com

29 2016
Zrovna se rozpadli Beatles. Železná opona dělila svět nejen v hokeji. Naposledy před 46 lety neměla Kanada ani jeden tým ve Stanley Cupu. Teď se to přihodí znovu.

Lahůdka, z níž vám na talíři zbude jen obloha. Hit v rádiu ustřihnutý ještě před refrénem. Usnutí po vzrušující předehře...

Takovou zlomyslnost musí snést miliony Kanaďanů, když pro ně po základní části skončí NHL. Dobrá, ona pro ten hrdý národ úplně neskončí. V play-off se představí mnoho jeho synů. Ale žádný z nich se nebude bít za některý ze sedmi kanadských klubů, jež prožívají temné období.

Poprvé od jara 1970 ani jeden nepostoupí do Stanley Cupu. Nebude v něm znít hymna začínající zvoláním Ó Kanado. Pro sportovní fanoušky v zemi to znamená potupu. Pohromu. A nejen pro ně.

Kdo se bude dívat?

Společnost Rogers Media pořídila v roce 2013 exkluzivní práva na ligové přenosy za 5,232 miliardy dolarů na 12 let. Navzdory řevnivosti zuřící mezi stoupenci torontských Maple Leafs a montrealských Canadiens nebo Flames z Calgary a Oilers z Edmontonu se na jaře část obyvatel srotí a podporuje poslední přeživší kanadský soubor.

Tentokrát nebudou mít komu držet pěsti a sledovanost povážlivě klesne. Potřiadvacáté za sebou se v žádném z měst nesejdou davy, aby slavily při promenádě šampionů. Od triumfu Montrealu v červnu 1993 se to nestalo.

„Pro naše duše je to pořádný kopanec,“ konstatoval Mike Zeisberger, sloupkař deníku Toronto Sun. „Stále si opakujeme, že hokej je naše hra.“

Může být hluboká krize pouhou náhodou? Nebo má nějaké rozumné vysvětlení?

Čistě matematicky není až tak nepravděpodobné, že se sedm kanadských mužstev v třicetičlenné soutěži propadne ke dnu. Přesto je to pozoruhodný jev, pro řadu odborníků záhadný.

„Většina týmů prochází přestavbou,“ hledá vysvětlení Jaroslav Špaček, bývalý bek Oilers i Canadiens. „Manažeři sbírají talenty, sázejí na budoucnost. Věří, že tak do čtyř let postaví silný mančaft.“

Kdesi na obzoru se rýsuje naděje, leč současnost je skličující.

Plané toužení se vleče

To čekání drásá duše skalních fanoušků. Montreal ještě nikdy nevyhlížel Stanley Cup tak dlouho. V minulém století si připsal aspoň jeden triumf v každé dekádě.

Ostatní jsou na tom ještě hůř. Půst slovutných Maple Leafs, donedávna nejbohatšího klubu NHL, se vleče od roku 1967, kdy v závěrečné sérii zdolali Montreal.

Oilers, kdysi nepřemožitelná dynastie kolem Gretzkého a Messiera, si na stříbrný poklad nesáhli 26 let.

Jásavá vzpomínka Flames je ještě o rok starší. Oba rivalové z provincie Alberta se sice nedávno prodrali do finále (2004, 2006), nicméně byl to spíš záblesk z temnot.

Stejně daleko se doškrábali Ottawa Senators (2007) a Vancouver Canucks (2011), jenže po svém premiérovém vítězství dál baží marně.

Ani Winnipeg Jets se na seznam šampionů zatím nevměstnali.

V tabulce NHL se všech sedm týmů po víkendu srovnalo od 21. do posledního, 30. místa.

Jedině Ottawě zůstala teoretická (rozumějte utopická) šance na postup. Přitom loni účast ve vyřazovací části unikla pouze Edmontonu a Torontu. O to drtivější je nynější krach.

Komentátoři pátrají po jeho příčinách. Může k němu přispívat klesající hodnota kanadského dolaru, jež snižuje konkurenceschopnost tamních chudších klubů při nahánění drahých volných hráčů.

Ti v Kanadě čelí většímu tlaku veřejnosti než v amerických klubech. Hokej tam připomíná náboženství, lidé zavile fandí i kritizují.

„Dávají balík za lístky, žádají výkony a výsledky. Žádný další sport se NHL v popularitě neblíží. Ne každý se s tím umí vyrovnat,“ tvrdí Špaček.

Ten zároveň vyvrací domněnku, že se hvězdám nechce do Kanady kvůli vyšším daním: „Sám jsem se s pomocí vládních programů dostal na podobné, nebo dokonce ještě lepší podmínky než v Americe.“

Dle některých teorií nedovedly kanadské kluby úplně obětovat pár sezon, vyzvednout si v draftech několik supertalentů a okolo nich poskládat supermužstvo, jako to před časem udělal třeba Pittsburgh a Chicago. V USA to sportovní obecenstvo snáz přijme, prostě se upne na basketbal či baseball. Nevolá hned po propuštění celého vedení.

Ovládne Kanada budoucnost?

Zdá se, že se k té metodě uchylují i v zemi s javorovým listem na vlajce. Třeba Edmonton a Toronto kupí naděje a budují týmy od základů. Mají plán, žádají trpělivost (ač Oilers přestavují podezřele dlouho).

Jelikož je současnost trýznivá, rovněž jinde fanouškům malují šťastné zítřky. V Calgary i Winnipegu zrají nadějní borci. V Ottawě se chystají zásadní změny, potřeba by byly také v Montrealu. Ve Vancouveru končí éra bratrů Sedinových.

Povzbuzení může přinést i červnový draft oplývající šikovnými mládenci: Matthews, Puljujärvi, Laine, Chychrun, Tkachuk...

Sledovanost Stanley Cupu letos v Kanadě rekordy nezlomí. Zato loterie, která určí pořadí klubů na dražbě talentů, tam bude šlágrem.

Autor:


Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze