Pět měsíců tým dřel v permanentním tlaku, aby se vyškrábal zpět. A teď? V posledním kole základní části si Plzeň zajistila postup do předkola, ve kterém v neděli večer po úchvatném zápase ve Vítkovicích, jež rozhodlo až druhé prodloužení, slavila postup do čtvrtfinále. Proti mistrům z Liberce...
Slavné výhry Plzněv rozhodujících zápasech ● 21. dubna 2013 7. finále |
Vynahradily vám ty poslední dny předchozí měsíce stresu?
Já jsem šťastný hlavně za kluky, že se nám to povedlo. Nejdřív zápas na Spartě v 52. kole, kde hrozilo, že slítneme dolů a bude to úplná katastrofa. Jsem moc rád, že jsme si to sami uhráli. A v předkole jsme otočili stav 0:2 na zápasy. Hráči to zvládli perfektně. Dík patří především jim. My na střídačce už tam pak jen stojíme a čekáme... (smích)
Měl jste velké obavy, když Vítkovice ve třetí třetině srovnaly na 1:1 a dostaly vás pod velký tlak?
Tak to bývá. Vedete 1:0, začnete se trošku bát o výsledek. Najednou se nohy klepou a děláte na ledě věci, které vás za normálního stavu nenapadnou. Tak to je, tohle se stává i velkým hráčům v daleko větších klubech než jsme my. Naštěstí jsme to přežili včetně oslabení v posledních dvou minutách. A prodloužení už jsme zvládli výborně.
Jako hráč jste vždycky říkal, že prodloužení si člověk musí užít. Platilo to i teď?
Platilo. Pátý nebo sedmý zápas, kdy jde úplně o všechno. Tam musíte ukázat ohromné srdíčko, touhu postoupit dál. Co víc si přát?!
Právě to jste týmu říkal v kabině ve Vítkovicích před začátkem nastavení?
Tam mluvil Láďa (Čihák). A skvěle, kluky uklidnil, povzbudil. A já na nich viděl, jak moc chtějí.
Jak odlišný obrázek od zmíněného říjnového zápasu s Libercem, kdy byla Plzeň na dně...
Nepřišlo to náhodou. Všichni tvrdě pracovali, aby se to změnilo. Hráči, všichni okolo týmu, my trenéři. Láďa, Hanzelka (Jiří Hanzlík), Vlasy (Tomáš Vlasák), Pejchy (Rudolf Pejchar) i Jarda Špaček odvedli obrovský kus práce. Ta období se střídala, bylo to nahoru - dolů, scházela konzistence. Celá sezona byla složitá, ale ten finiš je dobrý.
Plzeň v minulosti několikrát zvládla ve vyřazovací části rozhodující zápasy. Našel by se v nich společný jmenovatel?
To asi ne. To je souhra náhod, každý ten zápas byl originál. Klobouk dolů, když se to povede. Kdo to nepoznal, neumí si ten stres a psychické vypětí na ledě představit.
Teď vás čeká nejtěžší možný soupeř, mistrovský Liberec. Jak velká je šance na postup?
Tohle mužstvo má sílu. Uvidíme, na co to bude stačit. Chceme bojovat. Doufám, že po předkole to z nás ještě víc spadne a budeme hrát ještě líp. Stojí proti nám strašně těžký soupeř. Obhájce titulu, jasný vítěz základní části... Víme, co všechno dokážou. Ale těšíme se a doufáme, že je potrápíme.
Je to sedm let, co byly role opačné. Plzeň ovládla základní část, ve čtvrtfinále jste šli právě na Liberec. Vzpomínáte?
Moc dobře. Vedli jsme po dvou zápasech doma 2:0, jenže pak Liberec čtyřikrát v řadě vyhrál a vyřadil nás. A o tom je play-off. O morálce, o srdíčku, o nasazení. Proto věřím, že teď pořádně pozlobíme my je.
Jak na to?
Jsou fyzicky výborně připravení, mají výtečný systém, jsou stále pospolu. Loni Liberec zaslouženě získal titul. Už mají tu zkušenost a vědí, jaká k němu vede cesta. My si chvíli odpočineme, prostudujeme to a zkusíme určitě něco vymyslet.
Vypadá to, že vás trenéřina nakonec chytla, i když jste na střídačce nikdy moc stát nechtěl.
Jenže je to také pěkně vysilující, těch stresových situací je fakt hodně. O to větší dík patří všem, kteří tady jsou. A především hráčům.
